Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Britská kapela Savages se v roce 2013 postarala když už ne o úplnou senzaci, tak o slušné překvapení určitě - debutní deska Silence Yourslelf jednoduše řečeno zapůsobila. Čtveřice hudebnic v čele s charismatickou Francouzkou Jehnny Beth (vlastním jménem Camille Berthomier) svým post-punkem připomněla ikony žánru, mluvilo se o feelingu a osudovosti Joy Division či Killing Joke, přirovnávalo se k Bauhaus, zaznělo jméno PJ Harvey, ale současně se jedním dechem dodávalo, že o prachsprostém kopírování nemůže být řeč. Ať už jste svého času přijímali jakékoliv informace a třídili si je podle jakýchkoliv kritérií, jedno zůstávalo bez pochyb - Savages začali velmi přesvědčivě, svým způsobem hrdě, nekompromisně a Silence Yourself je výborná deska.

Adore Life je druhým albem a v kontextu předchozích událostí klidně dodejme, že albem očekávaným. Prvním singlem, který částečně ukojil zvědavost a hlad po novém materiálu, byla skladba The Answer. Ta v mnohých ohledech navazovala na energii Silence Yourself, převzala její živočišný drajv, vytaženou baskytaru, částečně kytary, ale vzhledem k pozdějšímu rovněž klamala tělem. Na začátku ledna přišel singl číslo dvě, skladba Adore, a to už byla jiná káva. Hrdě se tvářící Jehnny Beth, téměř až minimalismus, intimní atmosféra a dost možná úplně jiné Savages. Jiné? I v této skladbě je stále cítit ona podprahová přesvědčivost, autorita a odhodlání, co nesnese odporu a strhává druhé do řečiště svého charismatu. Druhý singl naznačil, že se Savages může být všechno jinak a že pouhá kopie prvního alba s podpisem slavného producenta (nic proti Johnny Hostilovi) se konat nebude.

Současné Savages neustrnuly, posunuly se dál, ale zároveň za sebou nespálily mosty. Novinka v mnohých skladbách na desku minulou navazuje (zmíněná The Answer či T.I.W.Y.G.), přejímá hudební výraz i žánrový základ, na který ale staví trochu jinou konstrukci s letopočtem dva šestnáct. Ta se po mnoha posleších zdá být mnohem víc promyšlená a pojatá se vší vážností, což na jednu stranu působí dospělým a zodpovědným dojmem, na stranu druhou poněkud mizí razance a animální dravost minulého alba. Ostatně právě druhý singl ukazuje myslím dostatečně, jakým směrem a jakým způsobem se tvorba Savages posunuje. Samozřejmě že ten singl je extrém, že zbytek alba takto do krajnosti vyhnaný není, ale ten nádech v něm ucítíte a pokud jste si zamilovali debut pro jeho energii, tentokrát vám asi bude něco chybět.

Právě nedostatek říznějších skladeb je asi můj největší problém s albem, protože u věcí typu Slowing Down The World upřímně řečeno usínám, vysvětlujícímu názvu navzdory. Nekoná se žádná věc typu Shut Up nebo mojí nejvíc oblíbené Husbands z minulé desky. Adore Life si dává mnohem víc záležet na celkovém dojmu i na hloubce a obsahu sdělení. Což je fajn, o tom žádná, jenže pak velmi snadno vzniká dojem, že se to všechno bere moc vážně a ono brát se moc vážně … to není ono, to je svým způsobem diagnóza.

Nicméně zpátky na zem, protože zlehčování není na místě. Zodpovědně klidně prohlásím, že Adore Life je dobrou deskou, co víc, je výbornou deskou. Ale určitě ne tak výbornou jak album předchozí, ze kterého si toho bere hodně (kromě všeho zmíněného bohužel i tragicky ořezaný a slyšitelně roztrhaný zvuk), ale většinu toho pro mě hlavního (energie a hudební spontánnosti) ponechává v minulosti. Asi budu muset změnit účes a boty.