Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Dead Letter Circus - This Is The Warning

Dead Letter CircusThis Is The Warning

Ruadek6.10.2012
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: Ipod / Koss Porta Pro
VERDIKT: Australský objev, kterému to šlape skutečně dobře. Nic složitého ,dokonale zahraný alternativní rock moderního střihu.

Tak tahle banda Australanů mě svého času dostávala opravdu velmi hodně. Zpočátku to znělo jen jako zajímavá alternativně-rocková placka, ale časem jsem si prostě navykl a už jsem se v tom koupal den co den. Kluci mají zvláštní kouzlo naprosté chytlavosti, až podlézavé hitovosti a kouzlí silné melodie.

 


ALTERNATIVNOST

Přestože je to prvotřídně melodické a má to jasný tah na bránu, stále se drží ve svých mantinelech a zní dostatečně syrově,  aby se to nezařadilo do rádiového kolotoče šestákových hitů. Co skladba, to nějaká jiná nápaditá linka a řvoucí kytary hoblované až na kost kloubní běloby.
 
ENERGIE

Vlastně celá první polovina alba je jedna velká vlna hybného toku. Žádná dlouhá intra, žádné koncepční vysvětlování a zdržování. V tomto případě by to bylo jen na škodu. Hudba tepe od prvního okamžiku a já vřele doporučuji tuto bandu poslouchat opravdu hlasitě. Za všechny ostatní skladby, co se týká energických dávek a gradace, vyzdvihuji This Long Hour jako jasného favorita. Skladba napíná, převaluje se a vyčkává a pak kope, skáče a rozjede se jako lokomotiva. Takoví Muse ve svých dravých počátcích třetího alba Absolution.  

STÁLE SE NĚCO DĚJE

Ano, je to tak. Když už máme zesíleno na maximální únosnou mez a stepují nám bubínky, obklopí nás vesmír plný zvuků. Rocková sestava s jedním syntenzátorem, co tepe kdesi u země společně s baskytarou a jinak nic navíc. Ani jediná nadstavba líbivosti, orchestrace, prostě nic. Hravé a úderné kytary jsou tu vlastně tím vším, co tu dostává největší porci prostoru.
 
KOMPOZICE

Všechno je to výborně složené,  nic se zbytečně samo nevykrádá a neopakuje, ač se frčí podle podobné šablony od startu do cíle. Je to temné, udržuje si to v sobě potřebné napětí a díky hráčskému umění propojenému v symbióze s hráčským uměním všechno velmi přitažlivé a atraktivní. Má to nějaké slabiny? Prozatím bych viděl, že nemá. Debut je absolutní nářez, obsahuje přesně namixovanou porci hitovosti a dravosti. Má to výtečný zvuk (na dobrých sluchátkách oceníte nejvíce) a produkci. Obal alba taktéž na výbornou. Prozatím nemám na co nadávat, jsem ale zvědav na album číslo dvě. Hodně jim podobných alternativců do toho začne házet smyčce, ztratí energii a veškerý materiál nějak vyšumí. Dead Letter Circus doufám nebudou ten případ.

 

 



Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

parlost / 3.8.14 13:17

Pro mě je Mike Oldfield jeden ze svaté trojice: Pink Floyd, Vangelis, Mike Oldfield. Hudbu jsem začal poslouchat jako -náctiletý v druhé polovině let devadesátých a Mike Oldfield byl myslím druhý autor (po Vangelisovi), který mě chytl za srdce albem Islands, ke kterému jsem se nějak náhodou dostal. Pro mě jsou nejlepší alba. Crises (1983), Islands (1987), Tubular Bells II. (1992), Voyager (1996), Guitars (1999). Následný odklon od kytarové hudby, které započalo už paradoxně albem Tubular Bells III. mě zase tak moc nesedl. Jako mladší jsem si i říkal, že by bylo super, kdyby Mike překvapil rockovým albem ve stylu let osmdesátých. Stalo se téměř o patnáct let později a přiznám se, že při poslechu prvního singlu (Sailing) jsem byl nepříjemně překvapen. Ostatní písně jsou naštěstí laděny jinak, ale i tak je pro mě album trochu zklamáním. Celkově mě přijde monotónní, bez nějakých výraznějších kytar, zapamatovatelných okamžiků a trochu mě i zarazilo, že vše zpívá jeden (byť dobrý) zpěvák. Nicméně jak už v mnoha recenzích zaznělo, toto album se musí naposlouchat. Po více posleších jsem k němu byl smířlivější. Jsou okamžiky, které se mi líbí docela dost: např. kytarové sólo v Castaway či píseň Nuclear. Každopádně Mike už má své "odskládané" a nedá se čekat, že by v současném věku nějak hýřil inovativností a kreativitou. Ostatně po The essential Mike Oldfield (1997) se už jeho hudba čím dál více množila odkazy na Tubular Bells a další starší věci (např. vyloženě nevhodné zařazení jinak celkem slušné písně Man in the Rain do alba Tubular Bells III., ke kterému tato "kopie" Moonlight Shadow měla připoutat pozornost). Takže pro mě je to slušné album, avšak není dost dobré na Mika. Nicméně, Mike za svou kariéru byl už párkrát v útlumu, aby následně šokoval nějakým excelentním albem.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky