Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Dead Maggoty Productions - Echoes Of The Underground

Dead Maggoty ProductionsEchoes Of The Underground

Bhut3.6.2026
Zdroj: CD
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon DCD 625-II, Grundig Box 660a
VERDIKT: Sympatická kompilace s netradičními, dosud nevydanými a všelijak jinak raritními skladbami převážně z death metalových koutů naší země.

Nebývá zvykem psát recenzi na kompilaci, ale když autor hezky poprosí, a navíc je to sympaťák, a dokonce dle aktuálního žebříčku 24. osobnost scény, tak proč ne. Doufám, že cítíte určitý humor. Zkrátka je tady nějaká nová kompilace, která má určité atributy a docela rezonuje hudebním éterem i barvami, ve kterých vznikla, tak proč si o ní něco nepovědět. A kdo ví, třeba zrovna já nebudu úplně ten, který nabídne jen plácání po ramenou. Takže, lidé, čtěte.

 

Echoes Of The Underground, tak se zove nová kompilace, kterou stvořil Miroslav „Levi“ Kočegura, aktivní to člověk nejen v hudebních kapelách jako Origin Of Infinity či Decompose To Ashes, ale především vydavatel pod značkou Dead Maggoty Productions. Možná vám titul kompilátu něco napovídá. No jasně, Echoes From The Underground je deska kapely Vertical Horizon (americký hodný rock), ale to je jen obyčejná shoda. Vzhledem k titulu a určité filozofii naší „redakce“ se vlastně nabízí i paralela, že by to mohlo být o nás. Protože tomu tak ale není, alespoň napíšeme, jak to tedy je.

 

Dead Maggoty Productions je Leviho šikovné vydavatelství, kde si tento človíček plní sny, pomáhá objeveným nadějím a zkrátka všelijak podporuje kapely, které jsou mu nějakým způsobem po chuti. Asi každý tušíte nebo znáte, jak to prostě funguje. A protože se blížilo jubilejní katalogové číslo 50, chtěl z něj vytvořit něco zajímavějšího, výraznějšího a pro vydavatelství charakteristického. A tak padlo rozhodnutí, že pod DMP050 vyjde kompilace zajímavých českých kapel a jejich skladeb, které nenajdete na žádné řadovce, případně jinak raritní a nevydané kousky. Aby to jednoduše nebyl jen soubor písní, ale měl i určitý punc něčeho originálnějšího.

 

Tolik jasně daná fakta. Teď už záleží na každém osobně, jak se k dílu postaví. Jednoduše se stačí odrazit od toho, zda jsou člověku po chuti různé kompilace. Já je třeba mám rád, protože ve své době znamenal takový materiál širší bránu ke kapelám, které jsem do té doby třeba neznal, a naopak rozšiřoval znalosti o kapelách, které jsem nějakým způsobem naháněl. Často se stávalo, že skrze kompilace se vylouplo něco, co jsem do té doby neznal, a najednou se z toho vykreslilo něco mimořádného. A samozřejmě že to někdy fungovalo i naopak. Užité skladby byly perfektní, ale když jsem si pak sehnal celé konkrétní album, tak ta skladba najednou trčela nade vše ostatní a ten zbytek nějak nedokázal vydobýt kýžené pozice.

 

 

Snad i proto se Levi rozhodl vyjevit ukázky, které teď a tady reprezentují raritní materiál. Ten záměr se mi moc líbí a nutno jedním dechem dodat, že mám formát kompilací rád. Znamenají pro mě hodně. Tvořily ve své době základy nějakého rozhledu a povědomí, a dokonce u některých lovím celé desky, abych měl ve sbírce kompletní původní materiál, ze kterého byla ona kompilace extrahována. No a kdo mě zná, ten ví, že je rád i tvořím. Však dosud poslední díl tištěné verze Kaple je toho celkem hmatatelným důkazem.

 

Výběr kapel a songů, které jsou na Echoes Of The Underground, se zužuje na tuzemskou scénu a převážně aktuální, nepříliš staré skladby. Respektive jejich verze, jelikož kupříkladu taková věc jako Astral Terror je song původně od kapely Remembrance, vydaný v roce 1993 na demosnímku. Dnes jej de facto stejní autoři přehráli k obrazu současnosti. Ano, jsou to ti Forgotten Silence, kteří takto předvádějí reflexi sebe sama. Že to zní zajímavě? No jasně. A tím to ještě nekončí.

 

Pokud bych měl v coverech pokračovat, tak tu máme cover Anathemy v podání Postcards From Arkham nebo cover Serious Music ve verzi od Ingrowing. Perličkou je třeba i hostování Big Bosse v kapele Pandemia, což je song, který je vskutku luxusním artiklem téhle sešlosti. No, nebudu tu jmenovat celý tracklist, ale obecně mohu doznat, že jde především o deathmetalové podnebí. Jako vsuvka jsou tam poházeny doommetalové střípky, ale třeba já osobně si pláču nad absencí blackovějších výpadů. To ale není vlastně nijak podstatné. Tady jde o čistě Leviho režii, který to cítí tak, jak to leží a zní.

 

Jak to celkově zhodnotit? Jednoduše pozitivně. Asi takhle – je to materiál, který potěší nějaké sběratelské choutky a oddané fanoušky určitých zúčastněných kapel, kteří takto získají nějaký zajímavý střípek navíc. Tak to třeba osobně vnímám přímo já. Ale v obecné rovině lze hovořit o slušné práci, která potěší. Hovořit o něčem zcela mimořádném a povinném ke znalosti bych asi nedokázal. Je to furt jen svým způsobem klasická kompilace, byť se zajímavým výběrem skladeb. Netřeba hledat senzace. Je to fajn a určitě to řadu lidí potěší. Zjevně se už opakuji. Asi nedokážu momentálně povědět nic chytřejšího.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Pekárek / 7.6.26 10:54odpovědět

Pěkná a skvěle vypointovaná recka!:-) Něco podobného se mi stává docela často:-)

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky