Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Decoherence - Order

DecoherenceOrder

Victimer20.10.2023
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Nový řád Decoherence? Spíš jen obyčejná industriální černota po krk namočená v hodnotách stylu a vlastní destrukci.

O blackmetalových továrnících Decoherence tady vedeme docela důkladnou agendu. Dnes se v rámci nového alba Order setkáváme potřetí. Vedle Unitarity, které jsme si probrali v roce 2020, jsem ještě velebil příjemně namixovanou kompilačku System I. Decoherence se díky nim zařadili mezi grupy, od kterých šlo do budoucna očekávat zajímavé věci. Možný průlom. Navíc, když hrajete futuristický black metal, tak ta budoucnost pořád visí ve vzduchu, že... Unitarity bylo hrubé, natlakované dílo, System I zase povolnější v rámci melodií a celkového rozletu kapely. Působilo nezatíženě a to se mi pozdávalo víc. Novinka Order jde ale přesně opačným směrem. Symbolizuje monolitický projev s minimem změn. Je to těžká, neúprosná a stereotypní záležitost, která si ve vytvořeném tlaku vyloženě libuje. Za mě až přehnaně.


Novinka je skutečně těžká na strávení. Trvá na své jednolitosti, neuhýbá a nedává možnost se vydýchat. Vše se odehrává v pevném sevření, v abstraktní temnotě, klinicky studené, disharmonické a zatuhlé. Order tvoří šest rozvleklých skladeb v jednom akčním radiu. Uzavřených ve svém vakuu a definujících stísněnost v destruktivním prostředí. Album operuje jen s pár možnostmi, jak cíleně naprogramovaný mechanismus oživit. Poslechy Order nejsou vyloženě za trest, ale určitě to není něco, z čeho bych se radoval a byl z toho dvakrát moudrý. Bolelo to, bolí to pořád a jsem ztotožněný s tím, že to bolet bude. Otázkou je, jak často po nahrávce ještě sáhnu. Jak je tuhé celé album, jsou tuhé i chvíle v jeho přítomnosti. Chuť něco objevit, rozplést, to vše se míjí účinkem, protože k rozplétání na Order nic moc není.

 


Horší je, že album nenabídne víc ani po stránce kvality. Decoherence vsadili na disonantní strojnickou urputnost, zahleděnost na jedno místo a vizi, že postačí udržovat album v chodu. Tvářit se nelidsky a pustošit. Být kreativní není údělem této desky. Momenty překvapení, prvky co mohou desku posunout o kus dál, napočítáme na prstech jedné ruky. Order je brutálně stereotypní, odměřená práce. Kapela vsadila na jednu kartu a spokojila se s málem i ve smyslu přínosu. Takto musíme album přijmout. Jako jeden sonický výplach, kde je obtížné hledat něco, co zvedne ze židle. Je třeba se radovat z maličkostí. Jako třeba ze soundu v úvodu The Future Behind Them. Bohužel se z něj netěží a skladba jde dál svým typicky ubíjejícím směrem. Decoherence ve zlomcích upomenou na staré klasiky Godflesh nebo Killing Joke, v podivnostech abstraktního světa se drží poblíž snové těžkopádnosti Blut Aus Nord. Albu dominuje prázdnota, prostorová i výrazová. Ocitáme se v procesu rezignace na lepší zítřky a kapela při tom jede na autopilota. Zadání je jasné - být bezkontaktní, nehumánní, bez víry.


Vývoj v rámci domácích poslechovek se díky tomu příliš neposunul. Dát si to výrazové málo do hlavy jde poměrně snadno, ale stejně člověk očekává větší kus skladatelské potence, tvůrčích proměn. Tady je to vyloženě ve střetu, jak tu průmyslovou destrukci uchopit. Decoherence dali na nastavení a drhnou svůj futurismus v rámci svých pravidel. Drtivou silou, ale bez osobitosti. Jistě, je tu otisk jejich původnosti, to bychom jim křivdili, ale ta v celku působí dost nevýrazně. V objetí výrazově silnějších kapel a nahrávek, které v podobném gardu promlouvají hlasitěji. Z Order jde jistá závislost na žánrové klasice, bráno z pohledu experimentálních a vizionářsky orientovaných black metalů. V tomto aspektu jsou Decoherence 2023 jen jedni z davu. Nechci mluvit o zklamání, ale čekal jsem víc. Přesněji víc vlastní kreativity a dominance svého soundu. Na Order to všechno až moc splývá.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky