Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

No nestalo se, ale to nevadí. Hlavní je, že Deeds Of Flesh přestali hibernovat, trucovat, nebo co jim bylo a nahráli album pějící ódy na jejich jméno. S údivem zjišťuji, že se jim na našich stránkách ještě nikdo nevěnoval a beru na sebe příjemný úkol to napravit. Je totiž málo takových, kteří  ve mně vzbuzují doslova pocity prázdnoty a děsu, nálady kdesi z hlubin neprobádaných labyrintů. Svého času to byli třeba Kataklysm, ale ti svou pověst poslali do kytek, a tak se teď nejčastěji obracím na Misery Index, nebo právě Deeds Of Flesh.

Na jejich nové album jsem se hodně těšil a očekávaný Nucleus v mojí mysli narostl až do nezdravě velkých rozměrů. Taková očekávání často smrdí zklamáním, ale nemohl jsem si poručit. Vždyť od makabrozních "portálů" uběhlo dlouhých sedm let. To bylo tenkrát parádní album a silný závazek do budoucnosti. Těžko nepřemýšlet o tom, jestli bude novinka stejně devastující? Jestlipak si budu s "jadérkem" tykat?

Řekl bych, že první singl, který byl ke slyšení, zbořil chrám nejistoty. Alien Scourge vytasil všechny trumfy a ostatní skladby už hrají s velmi dobře rozdaným balíčkem karet. Opravdu skvostný masakr, jen se člověk musí prokousat ne moc povedeným intrem. To mi přijde u podobných záležitostí zbytečné, protože zbytečně oddaluje budoucí exekuci, ale budiž. Po chvíli už guturální growling nastavuje laťku a kapela předvádí esa a žolíky, zatímco jejím konkurentům padá brada, ti starší se pomočí. Na první dojem mohutný, vpravdě zabijácký zvuk znamená příjemné překvapení rozpouštějící několik skrytých obav. O dynamice si nedělám iluze, ale tahle deska není určená k tichým seancím a mozek vám zrychtuje tak jako tak. Skladby samotné čerpají z bohatých pramenů  brutálního deathu, ve kterém je rozpuštěna štědrá dávka techniky.

Celek tak působí velice komplexním a opakuji brutálním dojmem, v jehož žáru by se rozpustil i ten pověstný blashyrkský permafrost. Sledovat kytarový tanec "jádra" je požitek pro vyvolené. Sóla mají ten správný americký charakter, posmutněle nostalgické tóny se střídají s šílenými sprinty napříč pražci a vše je takové vyvážené, každý si najde to své a všeho je dost. Pádící čas (nahrávka mi utíká v porovnání s jinými nezvykle rychle) metodicky odsekávají břitké riffy a dávají spontánně vznikajícímu chaosu řád. Některé pasáže totiž trošku matou a jsou hůře čitelné, proto je dobře že se objeví rázný policista - riff, který to rozčísne a udělá pořádek. Pak se mám od čeho odrazit a najít ztracenou cestu. Každopádně je to zajímavý labyrint a je na každém, aby našel cestu k jeho srdci. Podobně složité přemety v rytmu a měnících se motivech jsem dlouho neslyšel a užívám si tu nesnadnou cestu k jádru. Deeds Of Flesh nehrají pro každého, jejich hudba má určité požadavky a z nich se díky sejtnovi neslevilo. To byl můj velký strach, že kapela během let vyměkla.

Dalo by se říct, že nové album je tak trošku plodem spojených proletářů. Chlapcům z Deeds Of Flesh nestačilo hodit na papír vlastní šílené poselství. S radostí zkontaktovali podobně narušené pacienty a nechala je na albu chrčet, řvát a rdousit mikrofon, v jednom případě kytaru. Těch hostů je celá řada a poskvrnili většinu z devíti skladeb. Protože však není snadné se v podobně guturálních vodách zorientovat, prozradím alespoň dvě legendy, které nabídku přijaly - pan Corpsegrinder Fisher a Luc Lemay. Stačí. O překvapení opravdu není nouze a třeba to, že zvíře Fisher dostal roli ve skladbě s výrazně nostalgickou notou, to je fakt nezvyklé. Na druhou stranu je nutné říct, že účast těchto hudebních ikon nahrávku nějak zvlášť neobohatila. Vokály jsou si velice podobné a ozvláštnění nulové.

Celkově jsem přesycen dojmy a album mě neskutečně baví. Nemůžu s čistým svědomím říct, jestli je lepší nebo horší než jeho předchůdce. Každé má něco do sebe, zvukově jsou jinde, ale ta kvalita tam pořád je!