Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Předpokládám, že název dEEMTee nikomu nic moc neřekne. Možná recenzentům, kterým debut Flawed Synchronization with Reality zaslal k pitvání Alexey ze Satanath Records, případně z partnerského labelu Grimm Distribution, který album vydává. Ať už je to jak chce, předpokládám, že jméno jediného člena Deemtee bude znát širší podzemní veřejnost. Multifunkční Óskar Martín (NHT) se totiž věnuje hned několika vskutku různorodým kapelám či projektům naráz (As Light Dies, Alien Syndrome 777, Autumnal, Garth Arum…). Rovněž ho objevíte v nejedné koncertní sestavě (Aversio Humalitatis, Bloodoline…). Kdo by chtěl Óskara podezřívat z únavy a vykrádání sebe sama, nechť si některou z kapel pustí a udělá si obrázek o tom, že NHT unavený není a rozhodně se nevykrádá. Teď už se ale pojďme mrknout na jeho sólo projekt dEEMTee. V bookletu NHT uvádí, že album vznikl během nahrávání alba The love album – Volume I doomerů As Light Dies pod vlivem THC. Rozhodně je to poznat.

Rád bych zařadil Flawed Synchronization with Reality do nějakého chlívečku, ale nejde to ani při nejlepší vůli. Opěrné mantinely nahrávky může s přivřením obou očí být avantgardní black či jakýsi podivný death a ambient atd. NHT se s tím vskutku nemaže. Veškeré nástroje si nahrál sám. S pomocí přátel album i celé nazpíval. Byl jsem zvědavý na bicí, protože v některých projektech, kde se objevil, použil bicí automat a někde bubnoval sám. Zkrátím to – je to bourák. Lidově řečeno – nesere se s tím. Když album uhání, umí se do toho opřít, když zní jako z blázince, jsou takové i rytmy. Jakmile se nálada ztiší, jsou jemné i bicí nástroje. To samé platí i pro zbytek nástrojového obsazení. Rozhodně není poznat, zda základ skladeb byl stvořen na kytaru, basu nebo klávesy. Myslím si, že jak šlo hulení krví, inspirace chtěla pokaždé jiný nástroj k zvěčnění svých šílených představ.

Často se stává, že extrémní metalový nájezd bývá nabořený sedmdesátkovou psychedelií. Jednoduše posloucháte chvíli řezbu a najednou je z ní prog jak víno. NHTův hlas je stejně bravurní jako jako hudební mozaika. Nejčastěji používá growl a jeho odstíny. Výjimkou ale nejsou ani čisté zpěvy. Zda je majitelem zvučného hlasu on, nebo jeho hosté, nebo všichni, netuším. Zase tak se to v bookletu nepitvá, což samozřejmě nevadí. Jde zejména o bláznivou road movie do jiných dimenzí.

Rozhodně se jedná o milé překvapení, které už tedy patří do minulého roku. Netvrdím, že je album geniální a že jsem nikdy nic takového neslyšel. V tomhle ranku, kde se nehledí na hranice ani předsudky starých konzerv, bylo za poslední dvě dekády a kousek vymyšleno tolik vzrušujících děl, vedle kterých krása Flawed Synchronization with Reality poněkud bledne. Nicméně je také pravdou, že se v avantgardě nic moc převratného už dlouho neděje, a tak krása zhuleného debutu dEEMTee zase rozkvétá. Ne, vážně, je znát, že Flawed Synchronization with Reality svému stvořiteli udělalo velkou radost a tu pak nahrávka vrací posluchačům zpátky. Je škoda, že poněkud zapadlo, protože příznivce netradiční hudby může bezpochyby potěšit. Pouze doufám, že se nejedná o jediný výstřel a že bude nějaké další příště…