Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Defcon One - The Perfection of Slavery

Defcon OneThe Perfection of Slavery

Garmfrost23.4.2015
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Sencor SFP 6260, Audio-Technica CK S50; Philips MCD183
VERDIKT: Progresivní death metal s náladovými přísadami, které se neštítí ani ambientu. Album je přitom stále slušně metalové a s příjemnou atmosférou.

Jakkoliv se Defcon One tváří jako současná moderní deathmetalová kapela, její existence sahá až na chvost devadesátých let. Po dvojici demíček se po ní slehla zem, aby po pár letech hibernace vzestoupila z pekel zapomnění v notně obměněné sestavě, ale plná živoucí síly. Holandská deathmetalová scéna kdysi zahrnovala zásadní interprety, kteří se nejen podíleli na utváření evropské podoby deathu, ale rovněž udávali tón. A myslím, že není třeba jmenovat a každý, kdo se o tenhle subžánr zajímá, pár jmen vytasí i o půlnoci. Členové Defcon One nepochází z žádné legendární hordy a jejich death metal na ně ani nenavazuje. Každopádně stejně jako ony spolky se snaží o vlastní sebevyjádření. O hráčské kvalitě nemluvě. Po svém znovuzrození nasekali dvojici velice kladně přijatých alb, která si vydala kapela sama. Z kraje roku už pod hlavičkou hodně otevřeného labelu RVPrecords vyšla třetí a zároveň nejtemnější deska „The Perfection of Slavery“.

 

Bylo by ovšem příliš scestné hovořit o tvorbě Defcon One jako o čistě deathmetalové. Ano hlas staronového zpěváka Coena Hillekense je ponořený velmi hluboko, ale ani se nesnaží o pouhé zvracení a řvaní. Svůj hlas ohýbá, co to jde. Výsledek je pak víceméně kultivovaný projev smrtelného growlingera. Aby byla větší sranda, zpěváci jsou na „The Perfection of Slavery“ tři. Zmíněného Coena doplňuje Wilbert Janssen a v roli hosta se objeví i legendární surovec Dennis Schreurs (Severe Torture). Ale co, poslechněte si to, ať víte, o čem prndám. Také způsob kytarové práce je rozložen v deathmetalovém světě. Jak zvuk efektů, tak způsob hoblování. Když se ale k až do thrashe položeným kilům přidají éterická sóla, podbarvená synťáky, změní se nálada skladby k nepoznání. Z deathových vod se náhle nacházíme v atmosférických dálavách, ovšem technického charakteru.

 

Rád bych podotkl, že tvorba DO je opravdu technicky vymazlená. Výkony hráčské ekvilibristiky plně vychutná asi jen hrstka laické veřejnosti a více zamlsají znalí poměrů. Muzikanti DO nejsou instrumentální onanisté, kteří přivádějí v úžas svou šikovností, ale záleží jim hlavně na skladbě jako takové. Proto hned od úvodní „Son of God, Daughters of Men“ můžete směle klepat hlavou do rytmu, vyzvracet si mozek či se jen tak nechat unášet při hezky melodických sólech. Pod tou přiznanou jednoduchostí si pak můžete všimnout rytmických hrátek nebo opravdu rychlých prstů, běhajících po hmatníku. Myslím si, že právě pro tento způsob si kapela zaslouží největší chválu. Umí zahrát jak pro náročné publikum, tak pro normálního posluchače.

 

 

Písně jsou proloženy dvojicí fešných instrumentálek „Mindraping Brainwaves of Iapatus“ a „Destroyer of Worlds“, které celkovou atmosféru nahrávky posouvají více do tajemna, možná někam k ambientu, ovšem s kytarovými vyhrávkami v hlavní roli. Když nebude přistupovat k DO příliš ortodoxně a death metal budete brát jako ingredienci sice hlavní, ale jednu z mnoha, nebude vás rozmělňování tvrdosti rytmiky směrem možná až k powermetalovým výlevům při sólech a využití syntezátorových zvuků obtěžovat a vychutnáte si cit, se kterým tvůrci pracovali při aranžování skladeb. Zvláště přechody v emociálních změnách jsou vystavené bez krkolomných pádů. Za zmínku pak pro ty z vás, co rádi sledují i lyrickou část tvorby, stojí i zajímavé texty obsahu okultního, ale i hravého na poli historie, respektive alternativní historie. Zde bych vytáhl peckoidní text k závěrečnému songu „History Is Written by the Victors“, který, co se týče pestrosti hudebních nápadů, za textem nikterak nezaostává.

 

Patříte-li k otevřeným fans, vyhledávající nezažité postupy, ale ani netrváte na na progresi za každou cenu, máte-li rádi death a thrash metal, ale ne tolik, že neukousnete úhybné manévry směrem ke klávesové melodice s atmosférickými choutkami, je „dokonalé otroctví“ určeno právě pro vás. Pro mne samotného ještě existují místa, kde by se dalo zatlačit na pilu, nebo kde by se naopak hodilo pilníčkem zbrousit hrany. Ale takových míst, kde nejsem plně ukojen, je věru pramálo. Geniálnost tedy zatím ne. Cesta k ní je ale stanovena a k vrcholu chybí už jen krůček.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky