Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Už předem se musím přiznat, že jsem ten, kdo jest stižen posedlostí kultu ohně. Líbí se mi, jak Cult Of Fire využívají sběratelský fetiš svých fanoušků a do každého nosiče dávají silnou dávku unikátnosti, ojedinělosti a přidané hodnoty. Otázkou pak zůstává, zda ta hudba za to stojí. Pro mnohé už to bude vyvařená voda, kterou sebelepší fyzické zpracování nosiče nezachrání, ba co více, hodlají takový počin nazývat zlodějnou. Ale pak jsou tu věrní, jako třeba já, kteří zobou z ruky a danou muziku si nemůžou vynachválit. Výtečné dojmy totiž mám i z poslední nahrávky, kterou je EP Life, Sex & Death.

Ta světlo světa poprvé spatřila v plném proudu festivalu Prague Death Mass III, který byl rovněž zcela výraznou a unikátní akcí. Když se však objevila jeho vinylová verze na pultech zdejší merchandisové místnosti, začalo se po desce doslova prášit. Nedlouho nato jsem na portálu discogs založil kartu této nahrávky a každým dnem sledoval, jak počet jejich vlastníků roste. Dnes, tedy po necelých dvou měsících od vydání, už má EP ve sbírce přes sto lidí (a to jsou jen ti, kteří jsou registrovaní na zmíněném webu). Z toho plyne, že zájem o něco takového je silný.

Ovšem pro neznalého otázkou zůstává - proč. Zkrátka proto, že deska vypadá tak, jak vypadá. Nádherný barevný vinyl vyřezávaný do tvaru lotosového květu je něco, co kolega Jirka D. označil jako dobrou dekoraci na zeď. Svým způsobem to tak vlastně je a sám jsem se musel pousmát nad tím, jak si mě kapela omotala kolem prstu. Moje kopie je totiž taková, že je lehce prohnutá, přičemž cípy pak naráží do imitace šponováku na mém multi-přehrávači (Denver MRP-141). Ten má totiž menší talíř, než je ideální k přehrávání 10“ desek a více. Při poslechu pak krom hudby slyším, jak rohy tlučou o hranu, což je nejen nepříjemné, ale především nežádoucí. Ještě že má otec lepší gramofon, kde sem tam něco protočím. Sice s úžasem hledím na kolísání přenosky nahoru dolu, ale zvuk je jinak ničím nerušen. Ptáte se, jestli mi to vadí a jestli bych měl takové zboží reklamovat? Nikoliv! Konejším se ojedinělostí a anomálností svého kusu.

Ale přistupme spíše k náplni, kteroužto je aktuálně možné sehnat i ve formátu CD s neméně poutavým zpracováním. A v neposlední řadě jej kapela vystavila k volnému stažení (spolu s ostatními nahrávkami) na svých oficiálních stránkách. Takže k věci. Skladby jsou celkem čtyři a dohromady mají pár vteřin přes dvacet minut (magických 20:11), čímž odkazují na debutové EP. Tématicky kráčí v motivu druhé řadové desky – tedy v hinduistické víře. O tom svědčí jednak nádherný obal a jednak texty a názvy skladeb. Hudebně se kapela rovněž neodpoutává od zažitého modelu košatých melodií s citelnou vazbou k Indii a zároveň dravostí svérázného black metalu.

Projdeme-li si nahrávku detailněji, zjistíme, že obě strany jsou složeny v jisté šabloně. První skladba je dravá a nese hlavní myšlenku, druhá pak slouží jako jakási dohrávka, neboli filler. Právě ta poslední, kratší věc slouží jako oproštění a především uvolnění. Obecně se tu setkáme s klasickým řinčivým zvukem téhle kapely, čímž se sváže spojitost mezi všemi nahrávkami. V první věci Life mi však úplně nesedl zpěv, jenže i na ten se dá pochopitelně zvyknout. Jde o to, že jeho hrubá podoba je možná až příliš naléhavá a k rituální muzice mi zase tolik nesedí. To hned následující Chinnamasta Mantra je o poznání odlehčenější, třeba jen díky ženskému zpěvu. Naprosto perfektní věc. Ženský zpěv není použit náhodou, jelikož mantra vypraví o „té, jejíž hlava je oddělena“. Na mysli je jedna z Tantrických bohyní. V podobném duchu se pak nese i strana druhá.

V hudbě jsou výrazné především kytarové melodie, které tvoří stěžejní bod, o který se vždy ucho opře a zaměří se na něj. Jenže i takové bicí vyhrávky na pozadí nejsou vůbec marné. Množství šelestivých činelů pak výtečně evokuje posvátnost témat. Zároveň se nezapomíná na mocné blackmetalové bědování a svižný krok, stejně jako na okultní pomalejší tempo. Zkrátka i na tak relativně malé ploše se podařilo stvořit něco, co má silný účinek. Zážitek pak umocňuje stylová grafika, která i detailními symboly plně uctívá příslušné božstvo. Tenhle kousek se prostě stal tou nejkrásnější gramodeskou, kterou mám.