Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Demonic Obedience - Fatalistic Uprisal of Abhorrent Creation

Demonic ObedienceFatalistic Uprisal of Abhorrent Creation

Garmfrost19.12.2018
Zdroj: CD / promo od vydavatele
Posloucháno na: mini věž
VERDIKT: Demonic Obedience hrnou dřevní death metal s příměsí černé krve. Jejich třetí zásek není za každou cenu originální a novátorský, ale je poctivý ve svém hrubém zaměření.

Původně řecký projekt Demonic Obedience se proměnil k nepoznání. Kdo slyšel některou z předchozích desek a srovná je se současností, může být veden k názoru, že poslouchá něco jiného. A v podstatě to tak je. George Nthavelas prošel za těch pár let existence kapely velký kus cesty. A to doslova. Kariéra Demonic Obedience začala pod názvem projektu The Deepest a i tento vznikl z brutal deathových Deceptive Incarnation. Obě desky si nahrál i nabroukal sám. Musím říct, že hodně dobře. Poté, co se přestěhoval do Skotska a založil společně s Markem Stormwhipperem a Kruxatorem Death Kommander (na kontě mají zatím pouze demo), rozhodl se spolu s nimi pokračovat i pod jménem Demonic Obedience. Blackovou špínu smrdící sírou nechal poměrně razantně uhasit a třetí album svého projektu (nebo kapely?) Demonic Obedience Fatalistic Uprisal of Abhorrent Creation ovládl v drtivé většině surový death metal.

 

Nový vokalista Kruxator není špatným frontmanem, ani textařem, nicméně mi hlas George Ntavelase seděl nesrovnatelně víc. Kruxator se nenoří tolik do hloubek, ale raději nenávistně syčí, vrčí a skřípavě řve. Není to marné a deathovým kompozicím tím dodává správně prašivý šmak, ale nic zvláštního se neděje. Rukopisu pana šéfa naopak prospělo přizvání dobrého basáka. Mluvíme tu samozřejmě o deathovém basáku klasičtějšího stylu, který podporuje kytary a tvrdí sound. Nemůžu nikde najít info, kdo album nabubnoval. Ntavelas si zřejmě vystačil s automatem, ale přiznám se, že bych robotické rytmy nepoznal. Jsou totiž pestré, zvuk přirozený, příliš nepřepálený. Ať je tomu jak chce, líbí se mi.

 

demonicobedience

 

Fatalistic Uprisal of Abhorrent Creation vydal stejně jako výborného předchůdce Nocturnal Hymns to the Fallen ruský label Satanath Records. Album zdobí stylový cover se šklebícím démonem. Graficky decentní je naopak vnitřek bookletu. Tam najdete jak texty, tak veškeré info. Pod textem pak prosakuje motiv front coveru, který nic neruší. Oko fetišisty tak zůstane chladné, nicméně spokojené.

 

Osm barbarských masakrů má lidovou stopáž. Půl hodiny mají deathers rádi. Ostatně díky tomu nevzniká prostor pro vycpávky a koukání po hodinkách či znuzené zívání. Styl alba je načichlý starobou. Milovníci původních pořádků mohou po desce poslušných démonů spokojeně sáhnout a neriskovat, že se spálí. Nejedná se o bestiální výplachy nebo chaotická zla. Rytmicky i atmosféricky různorodým skladbám vévodí dobrá kytarová práce a agresivní nálada.

 

Také produkce Fatalistic Uprisal of Abhorrent Creation zaslouží chválu. Kloubí v sobě hrubost a hutnost a dostatečnou průzračnost. Výsledkem je razantně špinavý sound, kde je slyšet každý tón. Přitom album nevzniklo v žádném z věhlasných studií, ale v domácím studiu leadra kapely Deception Studio za výrazné podpory zvukového mistra Achillease a jeho Achillman Studios. Ten album prohnal mixem i masteringem. Šikovní kluci!

 

 

Když jsem se zamýšlel, komu by se Fatalistic Uprisal of Abhorrent Creation mohlo líbit, napadli mě fans starých Morbid Angel nebo Immolation. Což je nutno brát z rezervou, protože za a) takové veličiny nevznikají na každém rohu a za b) George Ntavelas se snaží od svých vzorů učit, ale umí se odpoutat a jít si vlastní cestou. To se mu na svém třetím albu v podstatě podařilo. Album Fatalistic Uprisal of Abhorrent Creation není za každou cenu originální či novátorské. Je to poctivé dílo jednoho řeckého srdcaře a jeho nových spolubojovníků. Musím říct, že i mezi skvosty, které vychází v tomto období, si nové album Demonic Obedience v mých očích věru ostudu neudělalo.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 22.11.19 9:04

Každá kapela, především jednička na poli prog metalu, se musí posouvat. A po čase přijde doba na velký posun. Leprous ten posun načasovali na rok 2019 a bylo jasné, že už tak dost "mimostylová kapela" bude muset jít hodně dál. Pitfalls je odvážný počin, klobouk dolů. A je v něm skrytá jedna z nejlepších skladeb jejich historie (bezmálna 12-ti minutový nátřesk The Sky Is Red, který je takovým návratem ke starším deskám). Vadí mi dvě věci. Deska ale zní jednak jako sólovka Einara a druhak je zoufalá škoda nevyužít rytmiku, jakou kapela disponuje. Je tam toho málo, Kolstad využit jen částečně, což je fakt škoda. Ale v rámci posunu to asi dává smysl. Kapela chtěla odvážnou desku na hranici experimentálního popu a má ji. Počítám, že tohle bude hodně dlouho deska, o které se bude dost mluvit. A za mne neuvěřitelný pěvecký výkon, který pokud někomu barvou hlasu vadí, je to jeho škoda. Dojmy z mé strany víceméně pozitivní, deska mi dává podstatně víc než minulá Malina. Jako by se právě na Malině zastavil vývoj, zde se kapela konečně dostala o hodně dál a já fakt konzerva nejsem (a nikdy nebudu), takže kvituji s nadšením. Ve výsledku výrazná deska výrazných umělců, která je na hodně poslechů, je v tom hodně. Konzervativní posluchač ale nepobere tento vývoj, čemuž na druhou stranu rozumím. 80%

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky