Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Nedlouho po vyjití comebackového alba Centinex tu máme krátké připomenutí druhého dítka Martina Schulmana Demonical, kam si z Centinex přetáhl Sverkera Widgrena, aby mu „Black Flesh Redemption“ nahulákal. Aby spojitosti s Centinex nebylo málo, připomenu jméno Kenneta Englunda, které bude známo asi každému fans této kapely. Zatímco se ale Centinex pohybují ve středních tempech a více v americkém střihu, Demonical je Švédsko jak poleno! Chrastivé kytary, melodie, které provázejí tuto odnož death metalu od prvopočátku, a hluboký growl, který se dokáže zakousnout do vašich emocí jako buldok.

Většina ípíček vychází dost možná jen proto, aby kapela dala vědět, že existuje. Já miluju, když se EP povede a funguje coby samostatné dílo, byť krátké stopáže. A to se právě děje v případě „Black Flesh Redemption“. Jelikož se jedná o velice zkušené muzikanty, kteří střílí nápady jako z partesu, nebude nikoho šokovat vysoká úroveň nahrávky, ale rovněž nejsou na místě obavy z příliš jistého výsledku, kde se profesionalita a praxe pojí se samozřejmostí.

EP je rozděleno do čtyř položek a rozloženo na čtvrthodince. To není věru mnoho. Nicméně ihned po rozjezdu „Cursed Liberation“ je jasné, že si urvete hlavu. Nadšení ruku v ruce s kvalitou podání představují Demonical v tom nejlepším světle. Skladba ukazuje nevěřícímu, kterak se dělá death metal. Drtivé kytary hlomozí jako cirkulárka, bicí uhání a zrychlují a zrychlují… Sverker "Widda" Widgren ukazuje, že je nejen dobrým kytaristou - jeho hlas se pohybuje v hlubokém pekle, dokáže s ním ale i zanotovat a nejen řvát. Když se pak skladba v druhé půlce zlomí do doom metalového tempa a přidají se sóla jak vystřižené z „Lost Paradise“, podlamují se mi kolena! „Drown in Flames“ pokračuje v rychlém nasazení, které se nebojí hitového náboje. Kéž by takto parádně zněl i Centinex! „Throne of Perdition“ zlomí radostný hněv surovce směrem k nejtemnějším pohnutkám mysli. Song je nejpomalejší ze čtveřice, nicméně řekl bych, že nejtvrdší a nejtemnější. Jak to tam řežou v kilech, až vám naběhnou žíly z napětí, kopáky vám rozcupují střeva a z basy se vám rozhoupou puky na kalhotách… UF!  Přitom všem vás povznese všudypřítomná brutální a zlověstná radost ze smrti. Takové EP si dám věru líbit! Říkám si, když jsou takto silné pouhé čtyři písničky, jak by cupovalo dlouhohrající album?! Závěr vám připraví oheň pod kotlem v podobě „To Become the Weapon“. Velkolepá deathmetalová hymna, kdy bude pogovat každý v sále i doma v pokoji.

Mám radost, že se pořád v deathmetalovém světě rodí vynikající alba. Hromada starých kapel už zní kapku (a někdy i víc) vyčpěle, mladí se hrnou jinudy a je pak úžasné poslouchat kapely typu Demonical, kteří ví, jak má znít death a přitom se nezdržují neustálým otáčením se zpět a vzpomínáním na doby dávno minulé. Z „Black Flesh Redemption“ cítíte radost, vášeň a oheň v srdci, který nahradí lehké uzardění z nic moc obalu a nařvaného zvuku.