Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Den Saakaldte jsou typem kapely, kde se prostřídal nespočet muzikantů. Všechno začalo Sykeligovým nápadem založit one-man projekt. Z něho se postupně stal hvězdně sestavený all-star band, v jehož sestavě jste mohli najít taková esa jako např. Hellhammera, Niklase Kvarfortha, Seidemanna či Anderse Kobra. A další. Personální rošády měly na stylové směřování jistý podíl, nicméně ve zpětném ohlédnutí je z celé diskografie znát Sykeligův kytarový rukopis a jeho diktát. Den Saakaldte si prošli depresemi, avantgardou a různými obsesemi protknutým black metalem. Nahrávek na kontě kapela moc nemá. Stojím si za tím, že All Hail Pessimism nebo prvotina Ol, morke og depresjon patří do galerie legendárních počinů. Třetí a na dlouhé roky poslední deska Kapittel II: Faen i Helvete napověděla, že Sykelig hodlá vstoupit do světa mnohem extrémnějšího a přímočařejšího.

V návratové sestavě z předchozích soupisek vedle šéfa najdeme pouze bubenického satana Daniela "Tybalda" Theobalda. Posilou jsou další ikony temného vesmíru - Skoll a Vidar. Oba pány netřeba představovat. Pro mě je spíše perličkou slyšet Skollovu hru v takto nadupaném blackovém mazecu. Posledním příchozím je o generaci mladší zpěvák Svik, který si svoji pozici teprve získává. Nutno dodat, že jeho party na Pesten som tar over je radost poslouchat.

Pesten som tar over je syrový black svižného střihu. Tu a tam ale rubanicí problesknou nemocné melodie, skladby umí zvolnit, dokážou nabrat teatrální směr k podivnu, které vévodilo starším deskám. Vlastně mi občas na mysl přijdou ozvuky Dødheimsgard i v hodně zmutovaném světle Ved Buens Ende. Vše je samozřejmě zjednodušené, rychlé a stylově čisté. Odbočky vnímám v detailech nebo strunových vyhrávkách. To znamená, že do klasické sypačky prosakují avantgardní prvky, „arcturusácké“ kejkle, hlasové kreace šíleného klauna. Kdo tohle nechce slyšet, uslyší (ne)normální norský black vzývající temnotu a znesvěcení. Mor, který přebírá vládu, je plně vypovídající název a určující atmosféru desky. Z každého tónu v nahrávce kape jed, škodolibost a vzteklý vzdor.

Pesten som tar over se přes všechen extrém a rychlé tempo poslouchá velice dobře. Ostatně při pohledu rafanů, kteří stáli za vznikem této desky, se není čemu divit. Pamatuju si hejty na předposlední album Kapittel II: Faen i Helvete. Ta deska nebyla špatná, ale přišla po All Hail Pessimism a nikdo nechtěl po kreativním kouzlení slyšet normální blackovou desku. Myslím si, že Pesten som tar over může oba směry ve své podstatě spojit. V mnohém navazuje na Kapittel II: Faen i Helvete - novinka je sypačka běžnějšího ritu. Ona škodolibost a bohaté vyhrávky s přesahy ji ale dávají příslib přijetí i náročnějšího posluchačského spektra.