Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Der Weg Einer Freiheit - Stellar

Der Weg Einer FreiheitStellar

Bhut22.4.2015
Zdroj: mp3 (256 kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3
VERDIKT: Slušná blackmetalová nahrávka, která rozhodně potěší. Trochu moderního vlivu, jinak ale poctivé řemeslo.

První setkání s kapelou Der Weg Einer Freiheit u mne před lety proběhlo na bázi letmého pohledu z autobusu na krásnou dívku jdoucí po chodníku. Teprve po čase se naše cesty opět protnuly, a to přímo v Hospodě Pod Kopcem, kultovním to místem pro Phantoms of Pilsen. V rámci příprav jsem si naposlouchal jejich materiál více a mělo to něco do sebe. Živý koncert pak zapůsobil ještě silněji a právě proto jsem si do hledáčku našteloval i nové album Stellar.


Stellar je třetí deskou kapely, kterou stále vnímám jako mladého novice na blackmetalovém poli - mají za sebou sice sedm let existence, ale jejich jméno ještě nepatří k těm zvučnějším, řekl bych. A to i přes fakt, že aktuální nahrávku vydává Season of Mist. Pravdou je, že členové se pohybují i v jiných kapelách, konkrétně se tři čtvrtiny střetávají v deathcoreovém uskupení Fuck You And Die. Zkrátka kapela poměrně neznámá. Myslím, že důvod proč ji právě dnes zmiňuji, je ale zcela patrný. Ano, je to obstojná hudba, kterou tito pánové z Bavorska tvoří.


Der Weg Einer Freiheit nabízí trochu jiný úhel pohledu na současný black metal. Tvůrci sice rádi sjíždějí k divočejším partům a nebojí se do toho, jak se říká, opřít, ale vliv soudobého ducha je citelný. Už samotný nástup desky hovoří jinou rétorikou, než by se u obyčejného blacku mohlo zdát. Právě ten se mi pozdává snad nejvíce. Je rozvážný, klidný a vyvrcholení přichází pozvolna a s grácií. Celkově se zdá, že se deska nikam nežene, ačkoliv tempo, ve kterém se v převážně většině času ubírá vpřed, není zrovna nejpomalejší. Onen mladý duch je silný a trochu si pohrává s post drnkačkami, ale přesto přese všechno se drží zajetého chápání žánru. A právě ty typické riffy jdou kapele velmi dobře od ruky. V kytarách spatřuji ten nejsilnější pilíř a nejsilnější potenciál.

 

 

Album šlape od začátku dobře, výrazně nepolevuje a příjemně si to šine neustále vpřed. Chvátá sice rychle, ale zároveň se dokáže samo pozastavit, nabrat síly a patřičně vydechnout. Už vzhledem k délce skladeb je toto celkem důležitým aspektem, jinak by mohl být posluchač vyždímán nadbytečnou časovou hranicí. Právě ta silnější třičtvrtěhodinka hrací doby je tak akorát, aby se deska nezačala zajídat, či omílat sama o sebe. Kapela totiž našla styl, který jí sluší a umí jej předvést dost silně. Nebojí se ho trochu přibarvit lehkými inovacemi, čímž získávají punc lehké originality. Ale milovník black metalu v zažitém chápání tohoto stylu si desku jistě oblíbí rovněž. Nejde totiž o vůbec marnou záležitost, právě naopak.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Štěpán Šimek / 27.1.14 11:45

Mně se recenze na Echoes zine líbí a velmi oceňuji, že dáváte prostor i kritice formální zvukové stránce alba. Nicméně dodnes jsem zcela nepobral tzv. fenomén Loudness war. Jakž takž ho registruji při remasterovaných vydání nějakých klasik 70./80. let, ale obecně si myslím, že problémem je spíše u vybraných žánrů. Kupříkladu "Halo of Blood" od COB má dle dr.loudness-war.info velmi špatné skóre, avšak při běžném poslechu jsem nic špatného nezaregistroval. Prostě metalová nahrávka by asi měla mít tento typ "přebuzeného" zvuku, avšak jedním dechem dodávám, že ten samý zvuk by se nehodil třeba pro nu jazz. Osobně ale Loudness war považuji spíše za marginální problém a při subjektivním poslechu ho nijak výrazně neregistruji (tedy pokud nějaké album není přebuzené už fest, hlavně ty různě tranceové či electro počiny typu Junkie XL, sice parádní muzika, ale na dlouhodobý poslech na sluchátkách nepoužitelná). Podotýkám, že hudbu poslouchám nejčastěji na špičkovém flac přehrávači Fiio X3 s relativně slušnými sluchátky Sennheiser HD 239. Pak Na věži Yamaha s vintage hi-fi regálovýma bednama z 90. let ho pak neregistruji prakticky vůbec.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky