Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Divided - Light Will Shine

DividedLight Will Shine

Symptom31.3.2025
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Beyerdynamic DT 770 PRO
VERDIKT: Stylaři z Belgie uvádějí emocionální směs syrové uhlazenosti.

Těžký úděl hudebníka vykřesat ze sedmi základních tónů nějakou novou nebo alespoň inovativní hudební formu je starý jako hudba samotná a v této době, kdy vše objevené je objeveno, nezbývá než doufat. Smutná zpráva je, že Light Will Shine nepřináší nic nového kromě určité osobitosti v míchání pestré směsi žánrů. Skladby obsahují všechny očekávané elementy z kategorií post-hardcore, sludge a spol. v sebevědomé instrumentaci se slušným nazvučením.

 

Debutní album belgické čtveřice možná neudělá díru do světa, ale na každý pád příjemně zahraje do noty všem oddaným konzumentům daného stylu. Hudební a vokální složka má dobré vyvážení, tonalita nástrojů je přirozená s jasně vymezeným místem. Zkreslené kytary jsou možná lehce křiklavější ve vyšších středech, ale proč ne. Oceňuji, že baskytara není jen v bookletu a je jasně čitelná i uchem. Kapela vrství, střídá polohy, složitost nahrazuje intenzitou a evidentně si zakládá na rozmanitosti vokálu, který je co do priority zamíchaný nad hudbu.

 

Oddychová mezihra Kattestraat připomíná intermezza od Deafheaven z růžového alba Sunbather (2013); malý melodický motiv ve smyčce a navrch porce ruchů s hlasy. Následující The Vicious Loop přitáhne smyčku razance a minimálně v první třetině přísně diktuje. Zároveň při zvolnění do melodických pasáží mírně drhne o strop vokálního maxima v čistých zpěvech, které balancují na hraně přijatelného výkonu pro nás běžné sluchaře. Osvědčený princip z kuchařky nu-metalových kapel, nahroublý hlas do jemného akordu, zde pokulhává za o parník lepší screamo polohou.

 

Šestka The City Slowly Undresses je alternativnější kousek, kde nic není špatně. Úvodní klavír s ohnutými tóny a frekvenčně hnutá akustická kytara přispívají k zastřené atmosféře mrholení v šeřícím se městě. Nakřápnutý hlas plní funkci pomyslné třešinky na dortu. V šesti minutách se toho odehraje tolik, že další poslech je nevyhnutelný. S prohlášením, že kapela stvrzuje pověst jedné z nejzajímavějších nových kapel na evropské alternativní scéně bych byl opatrný, ale promo texty už takové z podstaty věci bývají.

 

První dlouhohrající album zkušeně vmístilo čistou branku a čeká na jásot davů. Většina hudební složky je koherentní s dobře napsanými party, co do sebe na těsno zaklapnou. Tu a tam se vyskytnou trochu rozklížené okamžiky, kdy se hudební myšlenka jakoby štěpí do více směrů a není jasné, jde-li o efekt nebo defekt kompozice, ale vem to čert. Porce osmi skladeb si žádá osmačtyřicet minut vašeho času a rozhodně to není čas promarněný.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 31.5.19 16:51

Z Profan jsem byl onoho času naprosto vystřelenej. To album bylo neskutečně intenzivní a mělo v sobě haldu nápadů. Zde na první dobrou zatím ok, zejména se přidalo na echách a Dolkovu "volání do dálky", což hodně můžu, obzvšť v kombinaci s jeho pochodovými bicími, u kterých se úplně tetelim jak do nich z vejšky řeže. Nicméně oproti předchůdci už je to trochu přeprodukovaný, je tam zakomponováno zbytečně moc pičovinek, aby to bylo co nejvíc členitý a nejvíc to odnesl imo právě song Dominans, kde mě zrovna ten hnas Agnete leze luxusně na nervy. Tu rockovou přesnaženost jí nežeru. Ale je taky možný, že už na ni mám apriori averzi, protože mě v myšlenkách vrátí k hroznýmu alba Abracadabra od Dimmu Borgir, kde taky vřískala. Jinak ale dobrý, budu se tomu věnovat.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky