Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Na české metalové scéně existuje pouze jediná kapela, která se nesmazatelně zapsala do historie žánru a dodnes na ní přísahají tisíce fanoušků a hudebních následovníků po celém světě. Řeč je samozřejmě o Master's Hammer, jejichž první dvě řadové desky "Ritual" a "Jilemnický okultista" z počátku devadesátých let se staly v rámci black metalu doslova kultem. Fantasticky rozjetou kariéru zabrzdil až třetí počin "Šlágry", na němž se kromě frontmana Franty Štorma podílel už jen klávesista Vlasta Voral a který dodnes zůstal nedoceněn a nepochopen. A dlouho to vypadalo, že zůstane i definitivní tečkou za krátkou leč plodnou kariérou seskupení.

Na sklonku roku 2009 nicméně došlo k nečekanému oživení spolku a vydání comebackového alba "Mantras", což se překvapivě obešlo bez výraznější odezvy. Té se dočkala až následující řadová nahrávka "Vracejte konve na místo", jež se stala kreativním vrcholem nové éry Master's Hammer. Následující "Vagus Vetus" sice už tak silné nápady nepřinesl, ale i tak se dalo rozhodně hovořit o velice důstojném nástupci. Vzhledem k faktu, že poté se Štorm výrazně realizoval v projektu Mortal Cabinet, jsem si myslel, že na další řadovku bude nutno ještě nějaký ten čas počkat, nicméně František zjevně momentálně prožívá skladatelský přetlak, takže se žádné větší prodlevy nekonaly a pánové nám servírují aktuální desku "Formulæ".

Na ní opět nabízí svou originální vizi experimentálně pojatého black metalu s vytříbenou lyrikou a neobvyklou atmosférou. Kromě tradičního Štormova hudebního, pěveckého a textařského rukopisu, který nelze zaměnit s žádným jiným, do projevu spolku stále výrazněji zasahuje i mocný odér Necrocockovy sólové tvorby. Jeho lehce úchylné vokální kreace tvoří pozoruhodný kontrast k Frantovu nihilistickému skřehotu a to stejné lze říci i o psychedelických vlivech a "kosmických" samplech a syntezátorech v protikladu k syrově podanému blackmetalovému základu s patinou devadesátkového undergroundu. Nutno podotknout, že s takovou kombinací by asi většina současných kapel neuspěla, nicméně Master's Hammer se tradičně tyto vlivy daří skloubit dohromady velmi nápaditě a maximálně záživně.

Kapela na své novince sází spíše na úderné a přímočařejší podání, ale i tak zde najdeme řadu zajímavých momentů, které si posluchač vychutná až po bližším seznámení. Mám však pocit, že zejména v druhé půli se nachází i pár průměrnějších skladeb, které lehce zapáchají rutinou ("DMT", "Podburka" či "Jazyky") a bez nichž by se "Formulæ" dle mého názoru obešla. Největší devízu naopak spatřuji v opětovném angažování bubenického mistra Honzy Kapáka, jenž luxusním způsobem namlátil už "Konve" a i tady jeho živelná hra projev spolku bravurně nakopla. Honzův hudební přínos je dle mého názoru poměrně zásadní, což vynikne zejména ve srovnání s předchozím počinem "Vagus Vetus", kde rytmika působí poněkud sterilním dojmem.

Samostatnou kapitolou jsou jako vždy svébytné texty, jež k tvorbě kapely neoddělitelně patří. Ač se některé rýmy zdají být poměrně primitivní až infantilní, síla Štormovy lyriky tkví samozřejmě jinde. Především ve všeobjímající obrazotvornosti, černém a morbidním humoru a netradiční poetice, plné všemožné odporné havěti, funebráckých výjevů, ponurých vizí, psychotropních látek a pohnutých lidských osudů. Neméně originální a znepokojivě působící je i booklet alba, vyzdobený ilustracemi Františkových linorytů, nad jejichž zkoumáním posluchač stráví nejednu příjemnou chvilku. Krásně provedený digipak tak slouží i jako působivý sběratelský artefakt.

Master's Hammer svou novinkou opět potvrdili výsadní postavení na scéně. "Formulæ" je záživnou a nápaditou nahrávkou s typickým rukopisem, která mohla kvalitativně atakovat i samotné "Konve", kdyby se osekalo pár slabších nápadů a lehce zkrátila stopáž. Jinak ale nelze mít výraznějších výhrad. Nic lepšího letos zatím na české metalové scéně nevyšlo.