Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Těžký úděl hudebníka vykřesat ze sedmi základních tónů nějakou novou nebo alespoň inovativní hudební formu je starý jako hudba samotná a v této době, kdy vše objevené je objeveno, nezbývá než doufat. Smutná zpráva je, že Light Will Shine nepřináší nic nového kromě určité osobitosti v míchání pestré směsi žánrů. Skladby obsahují všechny očekávané elementy z kategorií post-hardcore, sludge a spol. v sebevědomé instrumentaci se slušným nazvučením.

Debutní album belgické čtveřice možná neudělá díru do světa, ale na každý pád příjemně zahraje do noty všem oddaným konzumentům daného stylu. Hudební a vokální složka má dobré vyvážení, tonalita nástrojů je přirozená s jasně vymezeným místem. Zkreslené kytary jsou možná lehce křiklavější ve vyšších středech, ale proč ne. Oceňuji, že baskytara není jen v bookletu a je jasně čitelná i uchem. Kapela vrství, střídá polohy, složitost nahrazuje intenzitou a evidentně si zakládá na rozmanitosti vokálu, který je co do priority zamíchaný nad hudbu.

Oddychová mezihra Kattestraat připomíná intermezza od Deafheaven z růžového alba Sunbather (2013); malý melodický motiv ve smyčce a navrch porce ruchů s hlasy. Následující The Vicious Loop přitáhne smyčku razance a minimálně v první třetině přísně diktuje. Zároveň při zvolnění do melodických pasáží mírně drhne o strop vokálního maxima v čistých zpěvech, které balancují na hraně přijatelného výkonu pro nás běžné sluchaře. Osvědčený princip z kuchařky nu-metalových kapel, nahroublý hlas do jemného akordu, zde pokulhává za o parník lepší screamo polohou.

Šestka The City Slowly Undresses je alternativnější kousek, kde nic není špatně. Úvodní klavír s ohnutými tóny a frekvenčně hnutá akustická kytara přispívají k zastřené atmosféře mrholení v šeřícím se městě. Nakřápnutý hlas plní funkci pomyslné třešinky na dortu. V šesti minutách se toho odehraje tolik, že další poslech je nevyhnutelný. S prohlášením, že kapela stvrzuje pověst jedné z nejzajímavějších nových kapel na evropské alternativní scéně bych byl opatrný, ale promo texty už takové z podstaty věci bývají.

První dlouhohrající album zkušeně vmístilo čistou branku a čeká na jásot davů. Většina hudební složky je koherentní s dobře napsanými party, co do sebe na těsno zaklapnou. Tu a tam se vyskytnou trochu rozklížené okamžiky, kdy se hudební myšlenka jakoby štěpí do více směrů a není jasné, jde-li o efekt nebo defekt kompozice, ale vem to čert. Porce osmi skladeb si žádá osmačtyřicet minut vašeho času a rozhodně to není čas promarněný.