Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Zdá se, že rok 2019 je rokem návratů. Někdy velkých, někdy malých, vítaných a objevitelských. Pro amíky Pelican tohle platí po šesti letech, což není málo. Šest let. No zkuste si to představit, co všechno se dá stihnout za šest let? Dle rozhovoru pro The FADER (NY kulturní magazín) to vypadá, že vedle vzniku této desky se toho událo opravdu hodně. V okruhu kapely a jejich rodin, známých, spoluhráčů. Jedni se rodí, druzí umírají. I o tom jsou Nighttime Stories.

„...there were children being born, family members passing away, and there was a good year I probably didn’t do anything. I had a kid, and then my dad got sick. Seven months later, he passed away. Then it was dealing with his estate and going back and forth to Tennessee, so I wasn’t very present for a year there. And then in that time, Larry had a kid, so there was that block of time he needed, and then Trevor’s had another kid.“

Nighttime Stories jako deska od Pelican zní velmi syrově a mnohdy obstojně drtí. Sami členové v tom vidí odrazy vzpomínek a toho, co za ty roky sami zažili.

„For me, part of the joy of making a record is that it’s a journal of this very specific period of your life and then getting to share that.“

Pelican byli, jsou a patrně vždy budou kapelou pozitivních vibrací. A ačkoli je tento materiál zdaleka nejtvrdší a nejintenzivnější v jejich historii, lze skrze něj vnímat pozitivní energii. Vnímáte radost z muziky a díky tomu, že Pelican jsou ryze instrumentální celek, vnímáte hru všech nástrojů napřímo. Kytary obklopí, vrství, všechno postupně narůstá. Podobně jako mnou nedávno recenzovaní Russian Circles je tohle ryze hra jen o kytarách, rytmice a bicích. Žádné zbytečné aranže, zpěv, věci co odvracejí pozornost. Je to jenom o velmi dobře vypilované instrumentální složce, u které stačí jen o trochu méně sebevědomí a celá ta struktura se rozpadne na atomy. Na to jsou ale tito borci příliš velký pojem.

Nebudu pitvat jednotlivé skladby. Nebudu vypichovat instrumentální zdatnost, ani cit pro načasování. Nechci opakovat stejné fráze, které už byly napsány u jiných spolků. Prostě si tu desku pusťte, pokud máte chuť na ryze instrumentální počin od jednoho z těch zásadnějších jmen na scéně. Možná si užijete desku, která mohutnou palbou bicích a kytar vypráví o životě, jaký žijeme. O ztrátách a zrození, o radosti z každého dne, co začne ránem a skončí večerem. A každé hrábnutí do strun v sobě prostě něco má. Každý tanec, co kapela začne, je dobré si protancovat s ní. O ničem jiném to ani být nemusí.

Pelican po letech stvořili desku, co má smysl poslouchat. A to se sakra počítá.