Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Djevel - Norske Ritualer

DjevelNorske Ritualer

Garmfrost10.1.2017
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: Mp3 player Sony Ericsson + PC, Koss Spark Plug
VERDIKT: Norske ritualer je albem rozmanitým, plným lákavých vsuvek směrem ven z metalového kolotoče.

Ač by se jednomu mohlo zdát, že Djevel rostou a jejich podzimní várka nových rituálů je tím nejvyspělejším, co pod značkou Djevel vyšlo, není vše takové, jak by se chtělo zdát. Super skupina složená z prominentů norského blacku sází na dnes už klasický sound devadesátých let. S každým albem, co vydali, jsem byl nadmíru spokojený. Členové Djevel jsou zkušení harcovníci tvořící žánrově ryzí muziku, kterou nelze nemít rád. Líbí se mi, že do svého retro přístupu pokaždé vetknou kus současnosti a píšou poutavé písně plné úžasné atmosféry.

 

Je možné, že se rychlým sázením fošen do pece kapela unavila, nebo se jí zalíbilo v mezích skvělého předchůdce Saa raa og kald, neboť Norske ritualer víceméně pokračuje v nastaveném trendu. Snad jen s větším tlakem na branku. Samozřejmě se dočkáme i volnějších melodií a vložení se do folkové atmosféry, vetkanou mezi typický včelín. Dříve stačil náznak, nyní ryzí citace.

 

 

Už jsme si mohli zvyknout, že Djevel mají rádi zvuk lehce zašpiněný, ale přitom dost čistý, aby hezky vyzněly veškeré nástroje. Kapela opět zpívá v rodném jazyce a předpokládám, že nikdo nečekal opak. Vzhledem k tomu si v textech v norštině nepočtu a jen díky „gúgl trenslejtu“ zachytávám alespoň nějaké náznaky z lyriky, kde se mezi hlavními tématy motají láska k Norsku, odporu k církvi, dozvuky lidového umění a pohanství… Jednoduše žánrová klasika.

 

Djevel jsou rádi poháněni proměnlivou rytmikou i změnami nálad (aby ne, když rytmus udává takový borec, že). Nebojí se ze zčernalého kovu skočit mezi sbory unášenými akustickou vybrnkávačkou. Jedním z vrcholů může být Doedskraft og tre nagler, kde pohostinně zapěl Hoest. Jeho chřtán dodává i tak zběsilé rubanici punc čertoviny lákající kolemstojící k bláznivému pogu. Osobně bych dal přednost zdánlivě poklidné instrumentálce Til mitt kjaere Norge, nebýt tolik okatého opisování od vlčího klenotu Kveldssanger (hned si to jdu pustit).

 

djevelgarmfrost

 

Norske ritualer je albem rozmanitým, plným lákavých vsuvek směrem ven z metalového kolotoče. Je tedy jasné, že nudit se nebudeme. Není co vytknout instrumentální stránce díla ani vokálům. Vše je tak jak má být. Když si pustím kterékoliv místo, je podmanivé, ale k plné spokojenosti mi cosi schází. Jsa namlsán geniálním předchůdcem, očekával jsem minimálně stejně podmanivý majstrštyk. Nestalo se. Je jasné, že v rámci svého ranku není moc silnějších jedinců, ale ve srovnání se svojí diskografií novinka lehce pokulhává.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky