Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Downfall Of Gaia - Ethic Of Radical Finitude

Downfall Of GaiaEthic Of Radical Finitude

Sorgh22.8.2019
Zdroj: Bandcamp, mp3
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Dnes se podíváme do Německa. Za atmosférou sténajících ozvěn, vybuzeného dialogu, ale i pěkných sprostonárodních depresí.

Němečtí Downfall Of Gaia jsou na světě už jedenáct let a od svého vzniku stačili vydat kromě několika „malých“ nahrávek pět dlouhohrajících desek. S tou letošní, která nese pěkný název Ethic Of Radical Finitude, podnikám první nesmělé kroky k seznámení s kapelou, která si nezaslouží zemřít v zapomnění. Ne vždy je nutné hledat nové obzory, i povědomý horizont potěší unavené srdce. Stejné je to s muzikou a čím dál víc je to pravda. Nových a neotřelých nahrávek, které stojí za námahu, je poskrovnu. Tím spíš potěší věc povědomá, varianta na zažitou zkušenost. A takovou je právě tohle album, které vyvolává pocity dávno prožité, což ale nebrání projít si jimi znovu a nahlédnout na ně z jiného úhlu.


Situace na albu je od počátku napjatá, všechno se snaží natáhnout naše nervy do tenkých nití a v tomto duchu se album svíjí skoro celých čtyřicet minut. Zběžným pohledem v tom nevidím riziko, je to taková příjemná depka někoho jiného než vás, takové nahlédnutí k sousedům do kuchyně, ale stále je to jaksi neosobní. Což je fajn a dá se to užít s úsměvem na rtech. Vaše nálada se brzy přizpůsobí poslouchanému materiálu a splyne s ním v jedno. Tedy když nepočítám nevýrazné intro Seduced By..., které nic nenaznačuje a vyvolává jen otázky. Jinak se Ethic Of Radical Finitude okamžitě a bez skrupulí snaží dostat do centra pozornosti nervním vyjádřením. Album sází hlavně na atmosféru, s čímž je třeba počítat a zaměřit se hlavně na ni. Jako každé atmosférické album se nehodí do každého počasí a pro každý okamžik, a tak by mohlo zbytečně ztrácet cenné body jen proto, že si je člověk pustí v nesprávný čas. Jeho poloha splývá s depresivním a nervózním podzemím, ve kterém se jako rudné žilky lesknou skromné linky příjemné na poslech. Jde o sporá místa, kde vlnolamy boří syrový řev trýzně a kde se vzmáhá nadějné a poklidné přítmí, ve kterém je radost posedět. Jsou to ostrůvky klidu v jinak emocionálně bouřlivém prostředí. Velmi se to hodí v závěrečné skladbě Of Withering Violet Leaves, kdy už člověk uvítá mírnější zacházení a ani urputný černokněžník se nebude stydět za to, že melodie jsou mu vlastně hodně blízké.

 

Hudebně nejde o nějaký průlom, kapela si v rychlých pasážích a zpěvu bere hodně z blacku, dál by se tam mohly najít střípky post metalu, který nebazíruje na němém místu za mikrofonem. Víc než nějaké hudební nápady, kterých tam opravdu mnoho nenajdete, mě chytila atmosféra. I když podobné zážitky už v deníčku mám, zkrátka a dobře to není špatné. Škarohlídský zpěv může za většinu depresivních pocitů, které se z alba linou. Nervy drásající skřehot dodržuje tradice depresivního black metalu. Silný dojem je nutné přiznat i bzučícím kytarám, které taky sají mléko z oslintaného vemene černé hudby. Zvuk není čistý, je zahalen v lehké mlze špíny, která tu plní jistý úkol. Díky ní vyniknou melodické vyhrávky, které by snesly přeroubovat i do úplně jiných žánrů. V tom je skryta šířka celé nahrávky.

 

Není to originál, není to ani špatná kopie. Cestu k této nahrávce hledejte někde mezi, jděte cestou hlubokým úvozem, kde se po bocích tyčí krajní meze. Downfall Of Gaia i přes spoustu použitého materiálu dokáží oslovit.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 26.6.20 8:57

Mám to úplně stejně jen s tím, že Meduse jsem dodnes na chuť nepřišel vůbec. Po těch letech, kdy jsem prakticky na Paradise Lost začínal, to stále vidím jako jistou formu závislosti. Stále se k nim budu vracet, stále slyším, že tam je co hledat a nacházet. Novinka mnoho nepřináší, stejně ale jako třeba poslední Amorphis. Skvěle se to poslouchá, ale nic moc nového už tam najít nelze. Na druhou stranu ta suverenita s jakou je to mnohdy podané, to je paráda. Dokud tyhle kapely fungujou, jsem spokojen. Náhrada za celou tuhle epochu není, až dohrají všichni tihle borci, bude nám to docela chybět. Takže tvořte, stále si myslím, že to za to stojí. 70%

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky