Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
HBS - In Deep Owl

HBSIn Deep Owl

David29.11.2013
Zdroj: FLAC
Posloucháno na: Yamaha CDX-480, Yamaha AX-490, Beyerdynamic DT 770 PRO 250 Ohm
VERDIKT: Pomineme-li tvorbu Soundgarden, Ben Shepherd nahrál nejlepší album své kariéry. Opravdové, upřímné a naplněné skvělými nápady. Jedno z mých nejoblíbenějších letošního roku.

Hunter Benedict Shepherd vydává svůj první, skutečně sólový počin. Po řadě rozličných kolaborací s Johnem McBainem, Mattem Cameronem nebo Markem Laneganem stojí poprvé za svou bohatou uměleckou kariéru na vlastních nohách a nutno podotknout, že hrdě a s hlavou vztyčenou.

 

Původní záměr jít cestou vyklidněné, akustické nahrávky v čistě songwriterském duchu, na němž počal pracovat již v průběhu roku 2009, tedy ještě před oficiálním reunionem domovských Soundgarden, sice vzal nakonec za své. Nicméně s příchodem starých známých bicmenů Matta Chamberlaina (Pearl Jam), Grega Gilmora (Mother Love Bone), již zmíněného Matta Camerona a Josepha Braleyeho, jemuž Ben vypomáhal na desce jeho kapely Mother's Anger, dostala většina skladeb citlivý elektrický impuls přímo do samotného nitra, aniž by došlo k jeho nezvratnému poškození. Atmosféra intimnosti a osamělého vypravěčství je přítomna stále, ovšem na rozdíl od osudových žalozpěvů v podání takového Marka Lanegana, při jejichž poslechu krvácejí oči a pukají srdce, tepají Benovy skladby jen stěží potlačitelnou punkovou energií a přidrzlou hravostí, tolik charakteristickou pro jeho dřívější tvorbu. Vzpomeňte na Head Down, Dusty nebo Ty Cobb…

 

Jeho rukopis je naprosto čitelný a nezaměnitelný. Jednoduchost, uvolněnost, cit. A přesně takové je In Deep Owl. Nezáleží na tom, jestli Ben zrovna drhne své hejskovské, punkové kořeny, jemně hladí akustickou kytaru nebo rozpustile dráždí oblíbenou mandolínu. Z jeho songů neucítíte faleš, kalkul nebo křeč. Deska plyne úžasně ladně, bez zbytečných výplní, kotrmelců a lichých snah o přesahy do cizích teritorií. Nesnaží se zalíbit za každou cenu ani neprodyšně uzavřít před okolním světem. Stejně tak nelze hovořit o geniálních postupech a nesmrtelných hymnách, její kouzlo tkví jinde… v civilním, neškrobeném, lidském přístupu, díky němuž k vám Ben promlouvá bez jakýchkoliv omezujících bariér. Stačí nahlédnout a vše rázem dostává svůj smysl…

 

 

Pomineme-li tvorbu Soundgarden, Ben Shepherd nahrál nejlepší album své kariéry. Opravdové, upřímné a naplněné skvělými nápady. Jedno z mých nejoblíbenějších letošního roku.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

David Kasík / 29.11.13 17:25odpovědět

Desky od Boba už bohužel nejsou tak super... Na druhou stranu se můžeš utěšovat faktem, že placka nejde sehnat v žádné české distribuci... nejlevnější varianta je tuším z ebay za necelých 7 stovek... nebo v různých jůesej shopech s pořádnou přirážkou za poštovný... i Discogs mlčí:-(

Jirka D. / 29.11.13 12:22odpovědět

Je to moc příjemná deska, ale vadí mi tam ta komprese. Poslední práce od Boba Ludwiga ve mně zanechává dost rozporuplné pocity a riskovat, že si desku pořídím tak jako vinyl Black Country Communion a pak kolem ní budu chodit s despektem kvůli přetlačenýmu zvku, se mi už asi nechce.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky