Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Tři důvody. Na začátek jsem trochu dumal nad tím, proč jsem debutovou desku nové české prog-metalové kapely The Split rovnou nepřesunul do koše, a došel jsem přesně ke třem důvodům. Tím prvním je grafika, která se fakt povedla, a to nejen v podobě titulního obrázku CD edice nahoře nad recenzí, ale stejně tak i druhého, alternativního coveru vytvořeného pro digipakovou edici. Ano, čtete dobře, dvě vydání, dvě varianty, dva naprosto rozdílné covery a oba skvělé (už ani nevím, kdy jsem zažil něco podobného). Na ten druhý, lehce připomínající Cosmic Genesis od Vintersorg, se můžete podívat TADY. Dalším důvodem bylo jméno lidské chobotnice za bicí sestavou, kterou samozřejmě můžete znát z Forgotten Silence, Ador Dorath nebo třeba z Frodysových Postcards From Arkham. Důvodem třetím pak bylo vlastní žánrové zařazení, protože prog-metal (v tomto případě ještě doplněný o přívlastek experimental občas s rockovým nádechem) je něco, co mám rád, byť bych v domácím prostředí v tomto žánru nevyjmenoval ani pět povedených desek. Prostě jsem chtěl zkusit, jestli to tentokrát nedopadlo.

Kapela The Split je trio a po pravdě to v případě prog-metalu působí dost podezřele. Kromě zmíněného Zdeňka Čepičky, který stál rovněž u zrodu toho všeho, v sestavě najdete druhého tvůrce toho všeho Mirka Řezníčka na pozici kytaristy (Split Bearing, Porcupine Tree Tribute) a pozdějšího příchozího Mika Valoucha coby baskytaristu (ex-Scenery, Archeonic). A to není moc. V doprovodných materiálech jsou ještě zmíněna dvě jména hostujících vokalistů (Hana Vajčnerová a Lukáš Krhánek), ale pokud jsem pochopil správně - a kdyžtak mě opravte - tak v základu sestavy nezpívá nikdo. Zpěvy na albu jsou pro mě vůbec hádankou, protože na desce se střídá nejen mužský a ženský hlas (první dvě skladby), ale objevují se i vícehlasy, třeba v případě Annual Rings - pt II. The Echoes mužské a je vlastně otázka, kdo za nimi stojí. Nevím.

Ale nechme být detaily a vraťme se zpět k celkovému pohledu na desku, který je ... teď trochu váhám, jak to formulovat co nejpřesněji, a přitom nikoho nenaštvat. Řekl bych rozporuplný. Album obsahuje sedm skladeb, z nichž každá je svým způsobem z jiného těsta (snad kromě třetí a čtvrté, které jsou dvěma díly jednoho celku). Ano, píše se o tom v promo materiálech a ostatně i kapela se jmenuje tak, jak se jmenuje. Ale i tak mi to místy jde proti srsti. Předně mám trochu problém s tím označením jako prog, protože podobné muziky bylo od 90. let nahráno spousta a konkrétně u Forgotten Silence by se našla velká spousta paralel. Tím ale nijak nezlehčuju to, co je na desce nahrané. Jednak to má výbornou technickou a hráčskou úroveň, a jednak třeba první skladba Ancestral Signs je fakt pecka. Úplně skvělá. Ten drajv a skvělý zpěv má potenciál měnit moje předsudky vůči domácí progové scéně, fakt že jo. Zkuste ZDE a nechte se houpat. Tady všechno šlape naprosto skvěle.

Druhá skladba Trapped s vokálem hostující Hany Vajčnerové (Everlasting Dark) není vůbec špatná, ale tak trochu mi připomíná dobu, kdy Hanka Nogolová zpívala s trochou přehánění na polovině vydávaných desek. Vlastně si mnohem víc užívám samplování a celkovou atmosféru skladby, která je především v úvodu výborná. Ostatně právě samply jsou na této desce hodně povedené a mají velkou zásluhu na tom, jak album funguje. Byť někdy (jak už jsem psal, třeba v případě různých hlasů) připomíná Čepovu domovskou kapelu. A byť bych si třeba mohl myslet, že angažovat regulérního klávesáka (zdravím Martyho) by dávalo ještě o něco větší smysl.

Na konci druhé skladby (mimochodem oba úvodní kousky se každý točí kolem osmi minut a zdaleka to není promarněný čas) se cosi změní a album dostává úplně jiné grády. Akustická kytara, pohodička a trochu pocity jak i Animé Jirky Kučerovského. V tem moment na mě dohání myšlenky, že The Split ještě přesně neví, jak a co by chtěli hrát, jak by chtěli znít, protože rozdíl mezi první a třetí skladbou je fatální a byť je každá svým způsobem výborná, dát je dohromady na jednu desku působí trochu zvláštně. Ano, kapela se jmenuje The S P L I T, a s ohledem na zkušenosti všech zúčastněných si rozhodně nemyslím, že by šlo o nějakou nedbalost. Ale i tak mi ten žánrový prostřih nějak nejde pod nos.

Ostatně i další kus November Days patří k lehce schizofrenním věcem, kde lehké plochy (ta baskytara!) střídají docela krátké metalové výkřiky. Opět - je to skvělá skladba, ale propojit ji s těmi předcházejícími dá docela práci. A pak konec. Šestá instrumentálka Chain Reaction je onanistické cvičení, v věmž mě naopak samply / klávesy nesedí ani trochu, a navíc hodně postrádám zpěv. Závěrečná skladba je potom instrumentální podoba prvních dvou věcí a jako bonus je to naprosto v pohodě, i bez ní má zbytek desky nějakých čtyřicet minut.

Takže závěr? Předně je hodně slyšet, že za nahrávkou stojí zkušení a protřelí muzikanti, takže její technická a muzikantská úroveň je skutečně vysoká. Hudebně to všechno vychází z 90. let a ten prog tam hledejte v tomto kontextu, protože současný prog je naprosto někde jinde. Osobně mám ale problém především s dramaturgií, kdy jednotlivé skladby jakoby spolu moc nesouvisely a vzdálenosti mezi nimi jsou občas hodně veliké. Možná jde o první nástřel tvorby kapely, možná o filozofii, která bude platit i nadále. Nevím, nehci úplně soudit a hodnotím čistě jen jako trochu zmatený posluchač. Každému ale přeju podle jeho chuti, osobně bych se nicméně nebál záběr příští nahrávky lehce zkonsolidovat.