Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Šumperští melancholici Dying Passion patří již od konce devadesátých let k jistotám tuzemské hudební scény a zároveň jde o kapelu, která nemá kvalitativní výkyvy a každým albem se vyvíjí a obohacuje svůj projev o nové vlivy. To rozhodně platí i o jejich osmém a aktuálním řadovém počinu Black Threads.

Seskupení za dobu své existence urazilo notný kus cesty od gothic/doom metalových počátků až k současné melancholické prog-rockové tvorbě. A jak jsem již zmínil, na místě nezůstává rozhodně stát ani novinka, naopak nabídne možná největší hudební posun, který mezi dvěma alby Dying Passion za svou kariéru učinili. Na Black Threads se totiž nečekaně výrazně prodraly do popředí post-rockové vlivy a písně se zahalily do znepokojivě působícího psychedelického odéru a stísněné atmosféry, které místy naplno prosáknou na povrch.

Pozoruhodný skok učinila kapela i po stránce skladatelské a instrumentální. Ač jí bylo vždy možno řadit ke špičce naší scény, takto propracovaný, vrstevnatý, rozmanitý, nástrojově bohatý a nápaditý materiál zatím nenabídla. Velmi pohlcující a emotivní je výkon vokalistky Zuzky Jelínkové, která ze sebe rovněž vydala vše a plně zužitkovala svůj charismaticky posmutnělý projev, v němž ovšem nechybí ani záblesky naděje. Albu rovněž velmi prospěla plně profesionální produkce, která dává vyniknout všem potřebným detailům a dodává mu světový a současný zvuk. Tu tentokrát překvapivě neobstarával Stanislav Valášek, ale Martin „Spacosh“ Peřina.

Zajímavý a poutavý je i textový koncept (ačkoliv nejde o koncepční desku v pravém slova smyslu) z pera spisovatele Miroslava Václavka, jenž se zabývá propojením lidských duší, pro které slouží metafora, vetknutá do názvu alba. Dying Passion nám předkládají vizi světa obehnaného pavučinou černých vláken, skrz něž jsme všichni propojeni myšlenkami, emocemi a pocity, které se do ní postupně zachytávají. Lyrická stránka přesahuje až k neuchopitelnosti vesmíru a zároveň hudby samotné. V obecné rovině pak lze poselství nahrávky vnímat jako potřebu vyvarovat se zla, negativity a destruktivních myšlenek, neboť je skrz metaforická černá vlákna šíříme mezi ostatní a proto je důležité zůstat pozitivní. A žijeme rozhodně v době, kdy je toto téma velmi aktuální.

Dying Passion nesmírně zdařile obohatili svou tvorbu o nové vlivy, přinesli nejpestřejší a hudebně nejpropracovanější materiál za svou kariéru a přidali podnětný textový koncept. Víc asi není třeba dodávat. Black Threads  je z mého pohledu dosavadním tvůrčím vrcholem skupiny a zároveň jednou z nejlepších desek, které za uplynulý rok na tuzemské scéně vyšly.