Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ostravský sraz pod záštitou Kontra productions byl nachystán na páteční večer, takže nedojít by byl maximální hřích. A kdo tak neučinil, může v teple domova jen smutně litovat. Turné s vtipným názvem "La Grande Amplify" slučujícím poslední alba obou protagonistů, totiž v severomoravské kotlině zanechalo výraznou stopu a já tak byl svědkem jednoho z nejpovedenějších vystoupení od začátku roku. Jako první při vstupu do dveří jsem zaznamenal změnu interiéru, neboť Barrák jsem naposledy navštívil ještě jako vysloužilou Tančírnu, a tak jsem ocenil, že záchodem není smrduté korýtko a bar je hned naproti vchodu, čehož jsem (bohužel) využíval nad plán. Po letmém zorientování se v prostoru už byl ovšem čas zaměřit se na prvního učinkujícího.

Obě hlavní kapely si po celou dobu turné nevystačí sami a jejich konecrty vždy otvírá někdo třetí, popřípadě čtvrtý. V Ostravě padla volba na ostré hochy z Havířova - AWRIZIS. Chlapci sami své snažení komentují jako "hybrid metal", ale co jsem měl možnost vidět, tak daleko nebude ani klasický termín thrash/death nebo melodický deathcore. Otvírat pro pár zívajících není zrovna zábavné a odezva byla opravdu zanedbatelná. Po pár písních se publikum přece jen odvážilo chlapce ocenit, ale na koho se tento večer dorazilo bylo až příliš zřejmé. Musím uznat, že EP "Shapes of Imagination", kterým havířovští od minulého roku disponují, zní hodně zajímavě a experimentálně. O to více jsem pak byl zahlazen poměrně surovým live direktem se Slayer vložkou a celkově kvapíkovým materiálem. Vystoupení nebylo zlé, ale na druhou stranu, nebylo v něm ani tolik, abych si z něj odnesl něco speciálního. Celé to nějak rychle přelétlo a skončilo vynášením nástrojů ven. Vůči zmíněnému EPku ale chovám respekt a věřím se s kapelou ještě setkám a to s pozitivnějšími pocity.

Po pauze nadchází čas hudebního sado - masa, neboť na podiu se již promenáduje početný dav muzikantů, jež za celou svou dlouhou kariéru nedomluvili co hrát - FORGOTTEN SILENCE. Ale zaplať čertík za ty dary, za onu složitost, neuchopitelnost a celkové nezařazení se. Přesně na tohle jsem se v daný moment tetelil blahem. Masáž, která během pár chvil přišla, byla neskutečná. Jen si představte Monkey Bussiness, jenž se po pár klidných akordech vymknou kontrole a spustí brutální death metal, aby se pak v klídku vrátili k neškodným klávesám a začali hrát jazz s metalocorovým vokálem. Ostatně Satyr jako frontman zafungoval velmi slušně, jeho vokál je přesný a kvality nezpochybnitelné. Tyhle kvality jsou pak především nejspíš v novince "La Grande Bouffe", kterou jsem ještě neměl tu čest slyšet z nosiče, ale šlágry z živé produkce nechaly v tichu zapomenout na předchozí opus "Kro Ni Ka" a rozehrály hru na totální pestrost. Tohle prostě mělo drive, štávu a nebýt místy přehuleného zvuku, tak to byla čistě vrcholná jízda na téma "vše se vším, když se dobře propojí, následuje velká žranice, ni dávení a stolice". FORGOTTEN SILENCE samozřejmě zabrousili i směrem do minulosti, takže nadešel čas i na zmíněnou kronikářskou činnost, ale také například na archeologický výzkum "Saqqara" z dvanáct let staré zastávky v čase "Ka Ba Ach". Má spokojenost tak byla veliká. Novinku jsem si sice po koncertě nepořídil, ale už ten neobvyklý booklet slibuje mnohé a je třeba to velmi brzy napravit. A domnívám, že řečí spřáteleného kmene bude v souvislosti s aktuálním počinem jistě hovořit také Jirka se svou chystanou recenzí.

To DYING PASSION přistáli spolu s "Amplify" na mém stole přesně dva před akcí, takže naposlouchat jsem nestihl, ale nějaké ty útržky jsem si sebou do Barráku přinesl. U této kapely mi poslední dobou vrtá hlavou, jak je možné být koncertně tak našláplá a jistá banda a z desky naopak tak nějak přibržděná, naplno nerozkvetlá rockůvka. Nechci nijak zastírat, že poslední dvě studiová alba "Relief" a "Absorb" mi voní jen místy a jsem zvědav jak to zvládnu s novinkou. To zjistím v příštích pár týdnech a podám nevinné info v rámci recenze jak jen to půjde. Nyní zpět do Ostravy. Obě kapely vůči sobě natolik kontrastují, že právě přicházejí rocková melancholie s hitovými refrény se naskytla jako nadmíru vhodná. To co dohrálo před pár minutami totiž rozhodně nebylo "zapomenuté ticho". A DYING PASSION byli také skvělí. Opět a zase, nemám větších výhrad. Viděl jsem je mnohokrát a na různých místech a vždy mě mile potěšili, dnešek nebude výjimkou. Zuzka je dle mého spolu s Hankou Nogolovou naprostá jednička našich krajů a hudebně byl set sestaven tak, aby se nedostavil pocit nějakého uspokojení nebo smíření se, že už nic zajímavého nenastane. Vedle novinkových songs došlo logicky také na prověřenější kousky a celkově to bylo velmi jisté a pěkné vystoupení. Řekl bych, že podjeseničtí měli o něco lepší zvuk jak jejich předchůdci, ale jakkoliv dobře zazněli, mé nadšení pro FORGOTTEN SILENCE nakonec nepřekonali. Při vší úctě, hudba DYING PASSION prostě není zas tak neobvyklá a dá se přeci jen více předvídat.

Večer je u konce, návštěvnost klubu se nakonec stala docela slušnou, i když přesná čísla nevím. Takto rozhodně nevypadá promarněný večer, jsem rád, že jsem se tu objevil a nebýt záludně působícího piva, užil bych si tyto pocity i další den ráno. Pokud budete mít jen malou možnost natrefit na pokračující turné v Brně nebo Šumperku, zkuste ji dotáhnout do konce, litovat nebudete.