Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Dysangelium (GER) - Exxekratus (EP)

Dysangelium (GER)Exxekratus (EP)

Garmfrost25.2.2025
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Exxekratus v diskografii Dysangelium stojí plně samostatně a plnohodnotně.

Němečtí blackers Dysangelium se od prvního dema Exordium vykazují jasným rukopisem. Svým počinům od dema až po aktuální EP Exxektratus dodávají punc jedinečnosti, díky které je jasně identifikovatelný. Jedním z faktorů může být prakticky neměnná sestava. To samozřejmě nic neznamená. Jsou smečky, které spolu hrají třicet let, a styl mění desku od desky. Abych se v tom dál nemotal, přiznejme Dysangelium jak se říká – dar od bohů. Basák Cruor je v kapele pár let, na tvůrčí chemii evidentně vliv nemá, ale nedá se říct, že by styl v ničem neobohacoval. Basa není ve skladbách Exxekratus pouze doplňkovou ozdobou, ale to ve svém vyprávění předbíhám…

 

dysangelium

 

Pět let studiové pauzy není při pohledu na diskografii pro Dysangelium nic výjimečného. Řekneme si, že čtyři skladby za takovou dobu jsou nic moc. Podotýkám, že Exxekratus je sice EP, ale dlouhé bezmála dvacet minut. Exxekratus se od předchozí Death Leading zdánlivě neliší. Jak jsem psal, rukopis je daný. Skladby jsou však ošetřeny důraznější produkcí, jsou poněkud extrémnější a konkrétnější. Jsou přímočaré a správným způsobem divoké. Jedovaté kytary se proplétají v rafinovaných propletencích. Líbí se mi prostorové bicí, obdivuju místy až punkový vliv. Šílené jsou uřvané vokály nejen hlavního vokalisty Sektarista 0, ale také doprovodného ukřičence, bubeníka A.N.L.

 

Albu dominují dva manifesty – úvodní Of the Burning Throne a třetí Whispering Knives. Obzvláště první jmenovaná umí zaseknout drápy do nebohé mysli řádnou silou. Svůj naturel podává posluchači jako řádnou facku. Občasné zpomalení rychlým pasážím dodává na pružnosti. Whispering Knives se zpočátku plazí a v mlhách ztrácí, ale po chvíli se vrací k mrskání nepřipraveného vnímání. Trachea je zdivočelou kruťárnou na duši. To nejhorší nakonec. Skladba Delirious Transcendence byla složena pro Thánatos Áskesis, ale pro potřeby délky vinylu se tam nedostala. Nyní však přišel její čas. Je hmatatelně odlišná. Po všech stranách pochmurnější, ale také méně detailní song uhrančivě čarující zlé vize.

 

Extrémní styl Exxekratus a Dysangelium samotných není bezhlavým bordelem. Instrumentální i tvůrčí zdatnost a hlavně tvůrčí dobrý vkus ovládá strohost a jasně řečenou brutalitu. Dysangelium podřizují své skladby nervnímu vypětí. Jsou palčivě naléhavé. Můžete do sytosti vychutnávat chytlavé nápady a hrubiánskou náladu, která ve vás může vyvolat pěknou obludu. Podle dostupných informací je Exxekratus předzvěstí třetího dlouhohrajícího alba. Jásejme tedy, volejme hurá, zatím si ale užívejme výborného minidíla Exxekratus, které stojí v diskografii Dysangelium plně samostatně a plnohodnotně.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

stupor / 29.5.17 11:27

Nikdy ma neprestane udivovať, ako bratia Česi dokážu svoj talent pre pesničkárstvo, poetické hry s rodnou rečou a inteligentný humor vopchať snáď úplne všade. Dokonca aj do metalu. Kým v Master´s Hammer (ktorému som nikdy neprišiel na chuť) to ešte má svoju tvár a úroveň, v počinoch Lorda Morbivoda sa to dostáva do pozície (seba)paródie, ktorú so zmäteným úškrnom môžem brať ako takú folklórnu kuriozitu, než ako plnohodnotnú hudbu, ktorej som ochotný venovať svoj čas. Príde mi to ako mrhanie energiou a časom (pri realizáciu takého množstva projektov) na niečo, čo dosahuje úroveň kresleného vtipu v lokálnom periodiku. Celkovo to spomínané pesničkárstvo (ktoré u mňa dosiahlo vrchol v osobe Karla Kryla a aj Nohavicu - na Slovensku v tomto obore neexistuje konkurencia) cítim hádam z každej českej metalovej skupiny spievajúcej v rodnej reči (výnimka je Silva Nigra), a to mi kazí dojem z ich produkcie a strácam záujem o danú skupinu. Možno je to len mojím vkusom, no táto esencia pesničkárstva mi sedí len k folku, respektíve k nejakému chlapíkovi zanedbaného vzhľadu s gitarou v ruke, ktorý dokáže zaujať dav už len svojou charizmou. No a v recenzovanom počine sa tento český folklór spája s nemeckým - simplexným discom, a to presahuje hranice toho, čo som schopný a ochotný akceptovať nielen na poli metalu.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky