Recenze: Earth - Primitive and Deadly

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

EarthPrimitive and Deadly

David10.2.2015

Zdroj: flac

Posloucháno na: Yamaha CDX-480, Yamaha AX-490, Beyerdynamic DT 770 PRO 250 Ohm

VERDIKT: Tři polohy, tři dimenze, vše na svém místě. Earth ještě nikdy nepůsobili tak uvolněným a otevřeným dojmem.

Mistři táhlých nálad, nekonečně rezonujících tónů a ukolébavek pro náročné znovu pozvedávají hrdý prapor a poprvé po téměř dekádě sevřené instrumentálním kabátem kytarových stěn, sžíravého lomozu špikovaného derivacemi post-rockových melodií otevírají své hájemství verbálním projevům, katalyzujícím již tak naléhavé prezentace zážitků posbíraných cestami napříč mlhavými palouky, přerostlými zbytky přírodních včelínů a světy schizofrenních andělů měnících s partou bubáků svatozáře za trochu kvalitní síry.

Přidřený motor obstarožního, prachem pocukrovaného kotoučáku, kýbl jílovitého, mazlavého bahna, křídla bílých holubic obalená rozžhaveným olovem, zvony v dáli odbíjející poslední okamžiky před odletem vstříc krvavě rudé obloze, obnaženým skaliskům a radioaktivitou sálající temně hypnotické hladině mrtvého jezírka.

Nade vším čnící chladný pohled, prostý jakýchkoliv projevů emocí, hrdého majitele mocného, prošedivělého vousu, rozvážné mysli, strun vyzvednutých z útrob nejhlubšího podsvětí vstříc pozemskému, životadárnému světlu s decentní jemností lehounce prošitých vzdušnou nití paprsků zapadajícího slunce. Pohled, jenž se v pravou chvíli střetl s postavami démonického barda, majitele hlasu schopného lámat vrcholky hor i předčítat nevinné pohádky na dobrou noc, Markem Laneganem, a květinové divoženky, svůj talent naplno rozvíjející v psychedelických Rose Windows, jejímž druhým jménem je uhrančivost sama, Rabiou Shaheen Qazi.

Výsledkem budiž souznění takřka osudové a důsledky působení výjimečného synergického efektu nedozírné. Instrumentální interpretaci zpomaleného filmu promítaného uvnitř hlavy Dylana Carlsona se dostalo koření povyšující říkanku na uznávanou a vše definující modlitbu. Tři polohy, tři dimenze, vše na svém místě. Earth ještě nikdy nepůsobili tak uvolněným a otevřeným dojmem. Pro někoho zrada, pro jiné vítaný krok vstříc vzrušujícímu třetímu desetiletí působnosti kapely schopné i po tolika letech nabídnout čerstvé, nové a neotřelé. Svrchníky ponechte na břehu a vstupujte s myslí otevřenou, odměna budiž sladká a její dozvuky dlouhotrvající…

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jirka D. / 27.1.14 13:03

Ahoj Štěpáne, dovolím si komentář (pokusím se stručně, bylo by to na článek ... který vyjde brzo). Problematika Loudness war není problémem jen některých žánrů, blíže pravdě je tvrzení, že jen u některých žánrů s tímto problém není (vážná hudba, akustické žánry obecně, ale i tam už se najdou černé ovce). Důvod proto, aby metalová muzika byla přebuzená, mě nenapadá, vlastně všechna zásadní alba metalu, ta stylotvorná v 80. letech a v první polovině 90. let jsou přirozeně dynamická a nikomu to tenkrát nepřišlo jako problém. Svou nepopiratelnou úlohu v tom samozřejmě hraje aparát, u kapesních přehrávačů založených na nějakých čipových obvodech Loudness war problém není, u domácího poslechu to i na průměrném hi-fi aparátu slyšet je. Pro výrazně přebuzená , mnohdy s potrhaným zvukem, nemusíš chodit k elektronice (i když v tom máš samozřejmě pravdu), velká většina dnešních metalových či rockových alb je zvukově tragická rovněž, třeba v českém prostředí (ve snaze něco dohnat, „být světový“, nebo nevím) je to neposlouchatelná bída, jmenovat nebudu, ale slyšel jsem toho dost.