Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

"Varg leze z díry, vystrkuje kníry", jak zpívá jedna z vynikajících tuzemských kapel. Zprvu jsem ani nemohl uvěřit, že se Burzum tak brzy otřáslo a vydalo další řadovku. Předpokládal jsem, že se jedná o trapný "fake", kterých se v poslední době už několik objevilo. A ve chvíli, kdy se objevila podoba obalu nové desky, mé podezření zesílilo. Obdobný obrázek budete v diskografii Burzum jen s těží hledat a vlastně ho ani nenajdete. Abych jen přiblížil oč se jedná. Obal zdobí výřez z obrazu malíře jménem William - Adolphe Bouguereau, který jej nazval Elegy. Nicméně záhy se ukázalo, že mé pochyby a obavy byly zbytečné. Tak už zbývalo pochybovat jen o hudbě, zda-li Varg nesklouzl znovu do ambientu. Nakonec se ukázalo, že i tento poplach byl planý. A tak už nezbývá nic jiného, než se ponořit do tajů desky, které bylo do vínku dáno jméno Fallen. 

Stalo se jakousi tradicí v "nové svobodné" éře Burzum, že její desky mají novou tvář. Ucelenou tvář. Proto album otevírá takové malé intro. Tentokrát už zde ovšem necinkají lahváče, jak tomu bylo v případě minulého díla Belus. Nyní se posluchač potýká s prapodivným šumem, šramotem a šepotem, které postupně zesilují. Po tomto opět prapodivném úvodu přichází hudba samotná. Následuje pět výborných skladeb, které se nesou v ryze čistém black metalu. Zvuk není nikterak výrazně čistý, avšak také nijak garážově nesnesitelný. Pohybuje se na jisté hranici zkreslení, což má pro album kladný přínos jelikož dokonale podtrhuje jeho mrazivou atmosféru. Mírně potlačený zvuk bicích nástrojů pak z pozadí nevinně udává tempo. Kytary jsou naladěny tak, jak se na správný "true" black metal sluší a patří. Basa nenápadně vrní a dokresluje mlhavé kontury tohoto chmuru. A co zpěv? Nebyl by to Varg a Burzum, aby každou svou desku neobdařil něčím, co jinde nenajdete. Čili něčím ojedinělým a originálním. Změna a odlišnost se nyní projevila právě v podobách zpěvu. Varg se chopil čistých linek, které tedy na albu převládají. Mnozí mají jistě v oblibě jeho krkavčí skřehot známí z desek minulých. Zde se ovšem tomuto hrdelnímu projevu už tolik nedopřává. Na místo toho se zde nachází jen takový tajemný šeptavý murmur a již výše zmíněný čistý vokál. Ten je opravdu nečekanou, avšak velice příjemnou a trefnou změnou. Není tedy divu, že jednotlivé refrény skladeb dostávají zcela nový nevídaný rozměr a podobu. I celkový pohled na album jako takové je brán ze zcela jiného úhlu. Po vydatné porci black metalové melancholie a energických paleb přichází originální rozloučení v podobě posledního songu. Závěrečná píseň by se dala s klidným svědomím označit jako outro. Ovšem ne tak obyčejné. Netvoří jej žádné bizarní zvuky, nýbrž hudba. Neobyčejná hudba. Varg zde navozuje značně orientální atmosféru s výrazně záhadným a tajemným závojem. Otevírá před Vámi dveře do zahrady, ze které máte nejistý pocit. Vše je zahaleno mlhou a pocitem nejistoty a vzrušení. Kdo ví, kam se bude ubírat příští tvorba Burzum.

Fallen nenápadně pokračuje tam, kde Filosofem a Belus skončili. Nejvíce však kráčí ve stopách svého nedávného předchůdce Belus. Podobnost zvuku i celkové kompozice je nepřehlédnutelná. I přes tuto výraznou totožnost je Fallen stále něčím odlišné a jedinečné. Jednak kvůli použitému zpěvu a jednak díky celkové atmosféře, která by se dala krájet. A o tom přece Burzum je.