Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Egypt - Become The Sun

EgyptBecome The Sun

David28.6.2013
Zdroj: flac
Posloucháno na: Yamaha CDX-480, Yamaha AX-490, Beyerdynamic DT 770 PRO 250 Ohm
VERDIKT: Přímočarý stoner/doom/hard rock šmrncnutý příchutí sedmdesátek. Zní to jako dobrý nápad, ale ždímat ho skoro hodinu na 1200 otáček v jednom kuse?

Jestliže debutní, a nutno podotknout také velmi zdařilé, epko Amíků Egypt v mnohém připomínalo uvolněné, bezstarostné Saint Vitus po čajovém dýchánku u Ala Cisnerose, kterému se zrovínka zaseklo v přehrávači druhé album Cream, s jejich letošním, již plnohodnotným dílkem se věci mají poněkud jinak…

 

Rozvážné, místy až meditativně vláčné kroucení strun se tentokrát probíjí vpřed přeci jen kapku ostřejším krokem. Dlouhé, minimálně sedmiminutové kompozice s postupně gradující stavbou, až na pár výjimek (slovy tři), dostaly pořádně za uši. Rozcetlované, jednodušší a údernější kousky s jasně definovanou strukturou navíc - oproti debutu - podpořené o poznání obhroublejším a vyřvanějším hláskem Aarona Esterbyho, balancující svým zabarvením až kdesi na pomezí teritorií Lemmyho Kilmistera a „Wino“ Weinricha, jasně dominují. Ty tam jsou hojné, čistě zpívané pasáže, postupně nabalující další a další zvukové fragmenty, sílící a rostoucí jako obří sněhová koule nezadržitelně se řítící ze svahu střemhlav dolů, nezastavitelné, vzrušující. Snad kromě monumentální "Orb Of The Wizardking", která jako jediná snese skutečně ta nejpřísnější měřítka, se zbytek materiálu ubírá povětšinou podle jednoho jediného vzorce, pravda, tu a tam lehce modifikovaného kytarovou vyhrávkou, nenápadným přechodem, ovšem ve výsledku stále s poněkud jalovými účinky.

 

Přímočarý stoner/doom/hard rock šmrncnutý příchutí sedmdesátek. Zní to jako dobrý nápad, ale ždímat ho skoro hodinu na 1200 otáček v jednom kuse? Ale jděte. Jestliže by Egypt dokázali sebrat odvahu, vyhodit čtyři pět naprosto zbytečných vycpávek včetně neprůbojného coveru "Black Night" a svou první velkou desku „degradovat“ na obyčejné, ovšem slušně našlapané EP, udělali by za současné konstelace zřejmě tu nejvíc nejlepší věc jak pro sebe, tak pro své posluchače. Takto jen velmi stěží dosahují mety vratkého nadprůměru a decentně probarvené šedi, bohužel.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jirka D. / 27.1.14 13:03

Ahoj Štěpáne, dovolím si komentář (pokusím se stručně, bylo by to na článek ... který vyjde brzo). Problematika Loudness war není problémem jen některých žánrů, blíže pravdě je tvrzení, že jen u některých žánrů s tímto problém není (vážná hudba, akustické žánry obecně, ale i tam už se najdou černé ovce). Důvod proto, aby metalová muzika byla přebuzená, mě nenapadá, vlastně všechna zásadní alba metalu, ta stylotvorná v 80. letech a v první polovině 90. let jsou přirozeně dynamická a nikomu to tenkrát nepřišlo jako problém. Svou nepopiratelnou úlohu v tom samozřejmě hraje aparát, u kapesních přehrávačů založených na nějakých čipových obvodech Loudness war problém není, u domácího poslechu to i na průměrném hi-fi aparátu slyšet je. Pro výrazně přebuzená , mnohdy s potrhaným zvukem, nemusíš chodit k elektronice (i když v tom máš samozřejmě pravdu), velká většina dnešních metalových či rockových alb je zvukově tragická rovněž, třeba v českém prostředí (ve snaze něco dohnat, „být světový“, nebo nevím) je to neposlouchatelná bída, jmenovat nebudu, ale slyšel jsem toho dost.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Jirka D. / 28.6.13 9:22odpovědět

Něco jako pomalejší Red Fang, jen ti u toho vypadají uvěřitelněji. Třeba taková "Stalker" jako by jim z pera vypadla.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky