Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

O německé kapele Heartfield něco dohledat, to je trochu potíž. Facebook, bandcamp, pár těch nejzákladnějších informací a fotek a jinak nic. K tomu první EP, čtyři skladby, tři členové sestavy a překvapivě komplexní zvuk s citem pro pěknou melodii. Ke čtyřem skladbám dva klipy a doposud žádný nosič - čistě digitálně, pouze v éteru. Moc informací hned v úvodu? Tak to vezmeme popořadě.

Začalo to mailem v naší redakční schránce a byla to první informace o Heartfield vůbec. Neznali jsme se. Pokračovalo to klasicky a vyústilo ve vypálené cédo v poště, které možná působilo trochu zábavně, ale na druhou stranu - snaha se cení. A pak už nastoupil poslech s tím, že kapela dopředu trochu napovídala. Prý prog rock, prý trochu metal a trochu emocí, prý trochu skladby delší jak 3 minuty pro trochu náročnější posluchače. Takže?

Takže trochu pravda a trochu ne. Jako vždy. Z tvorby Heartfield je skutečně cítit snaha o nikoliv laciné a jednoduché komponování a aranžování, což se místy daří a místy ne. První dva songy jsou jednoznačně lepší. Empty Road s rockovějším nádechem, Waning Light tažený lehce k metalu. Oba s komplexně pojatým zvukem (vč. samplů / elektroniky / kláves), kterému lze ale těžko uvěřit, že za ním stojí pouze trojice muzikantů. A to je asi můj první problém s nahrávkou - zní tak trochu “udělaně”, studiově a těžko uvěřitelně. Což je samozřejmě problém relativní pro každého z vás.

Naopak pochválit je třeba smysl pro dobře poskládanou píseň, taženou jak silnými melodiemi (bez sklouzávání k patosu), tak zajímavou kytarovou hrou (skvělá sóla!) a současně i velmi příjemným, i když na můj vkus zbytečně vytaženým zpěvem. To máme první dva songy. Určitě bezva, klipy k nim vznikly naprosto logicky.

S příchodem třetí skladby In The Sky se lehce ztrácí skladatelská lehkost a z kompozice je cítit, že místy neví kudy kam. Hlavně napojení refrénu na sloku se nedaří a závěr už vyznívá vyloženě jako nastavená kaše. Podobně závěrečná There’s Still Hope se pod kůži nedostává. Táhne se a sládne příliš okatě. Chybí jí jiskra a švih a pocit únavy převládá nad vším ostatním. Tím kapele rozhodně neupírám snahu si se skladbou pohrát, aranže (hlavně v úvodu) jsou udělány pěkně, ale pokud nefunguje skladba jako celek, pěkná fasáda to nespraví.

Takže?

Heartfield neupírám snahu dělat muziku chytře, i když melodicky a přístupně. Nic moc progresívního z ní necítím a měl-li bych přirovnávat, napadají mě brněnští Animé. Prostě nikoliv laciné rockové písničky, které umí chytnout a současně neznechutí posluchače s aspoň trochu vyvinutým smyslem pro kvalitu. To, že se tahle snaha stává realitou tak z poloviny, není žádnou chybou, ale prostě jen odráží fakt začínající, mladé a zatím ještě nevyzrálé kapely. A skutečnost, že sama kapela si vybrala cestu nikoliv nejsnazší a klade na sebe nároky, mi přijde docela povzbudivá.

Poznámka poslední - titulní obrázek se povedl hodně.