Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Embrace The Darkness (ETD) vznikli během roku 2012 a po čtyřech letech fungování tady máme první echo v podobě EP The nameless, které přišlo jako promo CD přímo od kapely. Nejde o žádnou šizenou formu dobrou tak jen pro přísný komentář. Je to hezký, čtyřpanelový digipak s trochu kýčovitým motivem na obalu, ale jinak slušně vyvedený, s vlepenými texty a informacemi. CD obsahuje pět skladeb nabízejících zábavu skoro na půl hodiny. Tančí se ve středním až pomalejším tempu, které vede většinu nahrávky. I když bubeník rád rozjede kopákovou palbu, zůstává osamocen a udržuje dojem skryté energie klokotající v hlubokém stínu.

Stylově míříme do doom/deathového povodí, kde se inspirace míchají ze dvou silných proudů. Jedním je teskný, melodický death, jaký hrají například finští Insomnium. Pomalu, s důraznými údery bicích a se zvučným chropotem za mikrofonem. „Zpěv“ se mi líbí, k téhle hudbě mi pasuje a jsem moc rád, že nedošlo k angažmá nějaké prsaté valkýry s dvěma semestry operního zpěvu. Divokým kytarovým sólům pšenka moc nekvete, mnohem větší význam má rytmická kytara. O melodie se starají, kromě příjemných houslí, jen decentní vyhrávky a časté akustické vybrnkávačky, které se střídají s elektrikou a naopak.

Druhým, stejně důležitým pramenem je doom metal, který vyvěrá v našich končinách. Použití houslí a výrazné melodie spolu s hrubým zpěvem mi oživují vzpomínky na staré dobré Silent Stream Of Godless Elegy v dobách, kdy moc nehopsali a spíš se utápěli v podzimních splínech. Poslouchá se to moc příjemně, zvuk je měkký jako spadané listí a zvukomalebné housle doslova hladí po duši. Jejich pán na albu nemusí předvádět velké umění, aby se mu podařilo vetknout nahrávce tesknou náladu. Čardáš se nekoná, jemné tahy smyčce přes struny vlají jako ohnuté šlahouny smutečních vrb a vnášejí do hry specifickou atmosféru. Sem tam zavane prudší větřík a šmidlání nabere na naléhavosti, která však nemá dlouhého trvání. Poslední skladba na albu se od předchozích drží stranou. Je znatelně tvrdší, rychlejší a víc si bere vodu z přítoku smrti. Kytary hoblují tvrdší materiál, ze kterého se skládá i houslová linka. Tu bych v tomto případě i oželel a jen se oddal sypanici ostrých riffů, tak to pěkně odsejpá. 

The Nameless je mimořádně povedený debut. V porovnání s většinou, která se objevuje a poté záhy po právu zaniká, je tohle nadprůměr. Líbí se mi skladby jako takové, je to dobře zahrané a má to pěknou atmosféru. Doporučuji se seznámit.