Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Embrional - Inherited Tendencies for Self-Destruction

EmbrionalInherited Tendencies for Self-Destruction

Garmfrost3.4.2025
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Album je stejnou měrou atmosférické jako technické a chorobné.

Embrional jsem „objevil“ díky split albu Scornful Death Trail, kde spolu s našinci Brutally Deceased předvedli každý trochu jiný pohled na smrtící kov. Za Embrional stojí zejména Skullripper, který má vedle drhnutí kytar na starosti rovněž zpěvy. Jeho umění lze vychutnat mimo jiné i v respektovaných Azarath. Embrional sází na death metal. Mají rádi zasekávačky, disharmonické vsuvky i blackovou černotu. Což se ukázalo v plné nahotě zejména na letošní řadovce Inherited Tendencies for Self-Destruction. Netvrdím, že deathová mašinérie je pryč, ale na první dobrou vnímám blackmetalový pohled na extrémní umění. Předpokládám, že znalcům deathmetalové scény Embrional představovat nemusím. Ostatně při pohledu na sestavu je evidentní, že prominentní muzikanti, kteří buď jsou, nebo byli součástí kapely, dávají Embrional punc dobrého zážitku.

 

embrional

 

Styl Embrional razí vlastní cestu dlážděnou ozvěnami dávných legend zejména americké odnože. Každý nechť si dosadí tu svou. Já vnímám Incantation i Morbid Angel. Skullripper je možná nadšenec, ale také osobitý tvůrce, takže nečekejte opisování a citace nijak zvlášť. Výše jsem psal, že Embrional se nebojí disharmonií a zasekávaček. Nebojí, ale Inherited Tendencies for Self-Destruction nabízí více otevřených kytar, vyhrávek a vybrnkávaček než kdy dřív. I vokál se nese více ve vyšších sférách, do hlubšího growlu se Skullripper pouští spíše sporadicky. Vlastní cesta naznačuje úhyb z pravověrného death metalu, avšak ten zůstává věrný původnímu směřování. Změny a vývoj cítím v atmosféře a složitějších stavbách skladeb. Ty ukrývají daleko víc, než se na první pohled zdá. Album se totiž z počátku zdá zaměnitelné a nepřístupné. Při bližším ohledání vyvstanou na povrch atraktivní nápady a vzniká závislost.

 

Skullripper se umí obklopit šikovnými muzikanty a mezi takové patří i nový bubeník Darek Młody, jehož drajv dodává desce na pestrosti. Nebojí se ďábelských blastů, ale mnohem častěji exhibuje s přechody, změnami rytmu a skvělou hrou na činely. Jeho hru vylepšuje dlouholetý člen kapely, basový mistr Armagog. Pulsující basové party kytarám nedodávají pouze hutný spodek a melodie bicím, umí být vedoucí, diktují a proměňují melodie. Nebudeme si samozřejmě nalhávat, jsou to kytary, na kterých je založena podstata nahrávky. Jednak Skullripperova, ale i hra Marka „Chłosty“ Szefera vzbuzuje dobrou náladu. Struny jsou propleteny, doplňují se, ale nebojí se táhnout za jeden provaz. Nejčastěji však rozvíjí jedna druhou. Ať už v sólových výlevech, nebo zmíněných vyhrávkách. Ty zní spolu s doprovodnou hoblovačkou značně efektivně.

 

Inherited Tendencies for Self-Destruction pro Embrional může znamenat novou cestu. Skullripper se chopil i produkce, mnou adorovaná prostorovost je nechána přirozenosti i umění studia Piekło Niebo Studio ve spolupráci s Atamanem Tolovym. Kapela zavítala také do Panzer Studia, kde nahrála basu, sóla a growly. Mixem s masteringem desku ošetřil Haldor Grunberg v Satanic Audio (Behemoth, Azarath, Pestilence), což je jenom dobře. Nahrávce jeho zkušené uši jednoznačně prospěly. Vyhledávaný Maciej Kamuda pak zhotovil obal. Na jeho schopnosti a možnosti bych řekl, že je příliš obyčejný, ale k zděděným tendencím k sebedestrukci se jeho příznačnost hodí. Líbí se mi jeho odstíny i zvolený font písma v názvu alba.

 

Embrional jsou důkazem, že není do zavedeného stylu nutné zavádět novoty, aniž by cokoliv ztrácela na čerstvosti a vzdušnosti. Album je stejnou měrou atmosférické, jako technické a chorobné. Lze si užít špičkovou instrumentaci, výbušné aranže a vzteklé výboje. Skullripperův hlas není z těch nejoriginálnějších, lze ho zaměnit s kýmkoliv, čímž nehaním jeho umění. S hlasem pracuje skvěle, přelévá se ze screamů do growlu přirozeným způsobem, je rytmicky zajímavý, kousavý a k albu plně se hodící. Death metal v rukou takových dravců jen tak nezestárne a neztratí nic ze své smrtící podstaty.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky