Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Enslaved - Axioma Ethica Odini

EnslavedAxioma Ethica Odini

Sarapis10.1.2011
Zdroj: mp3
Posloucháno na: PC + bedny Genius
VERDIKT: I po mnoha posleších kolem mě „Axioma Ethica Odini“ proplouvá až na pár slibných zážehů netečně jako malá loďka, která čeří vodu jen v nepatrných vlnkách. Posádka by tak měla začít pořádně pádlovat, aby neskončila ve smrdutých vodách stagnace. Zatím to ještě celkem jde, ale kdoví, jestli to bude do budoucna stačit.

Neříká se mi to lehko, ale noví Enslaved jsou pro mě mírným zklamáním. Albu jsem dal hodně času, ale u všech ďasů, podobný prožitek jako z poslechu předchůdce se ne a ne dostavit. Nové skladby nejsou špatné, ale chybí jim onen bonus, který z dřívější tvorby dělal nevšední záležitost. 

 

Enslaved si to čím dál víc šinou do rockového prostředí, které kombinují s blackmetalovými postupy. Ve skladbách je více melodických vokálů a někdy mám pocit, jakoby se mi do přehrávače přichomítla poslední deska Audrey Horne. V tom ale jádro pudla není. Problém je zcela prozaický, na desce je málo nápaditých momentů. Málo (d)ušidrtících pasáží, které s člověkem zatřesou, až mu v hlavě zazvoní. Takových strhujících okamžiků, jaké můžeme najít na desce předcházející, je zde podstatně méně, byť "Axioma Ethica Odini" z "Vertebrae" zřetelně vychází. Například první song „Ethica Odini“ má složitější refrén, ale je to jen odvar dřívější invence. Dominantní kytarová vyhrávka v „Singular“ je sice zajímavým laškováním se stupnicí, ale výsledné vyznění mě nechává chladným. Následující pomalá skladba „Night Sight“ mě dokonce začíná svou utahaností poněkud otravovat. A tak při hledání toho nejlepšího se musím spokojit s maličkostmi. Příznačným příkladem pro tuto skutečnost je kraťounká „Axioma“, ambientní mezihra, která zvolna přejde do nejlepší skladby na albu „Giants“. „Axioma“ mně svou atmosférou i klávesovými rejstříky připomíná náladu Yearning a je náhlým politím živou vodou dosud nevýrazného materiálu. „Giants“ pak obsahuje vše, pro co jsem si Enslaved posledních let oblíbil a při jejím poslechu si říkám, pročpak to tak dobře nešlape po celou dobu desky. K vydařeným momentům alba ještě můžu připočítat závěrečnou poklidnější kytarovku „Lightening“, pro níž je umístění na závěr desky ušité na míru. Zbytek nahrávky však působí nemastně neslaně, na což nejsem u Enslaved vůbec zvyklý.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky