Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Enslaved - Vertebrae

EnslavedVertebrae

Victimer20.10.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Black metaloví Pink Floyd a viking metaloví Tool se konečně protli. Étericky progresivní požehnání z vyšších míst způsobené dobytím pomyslného horizontu vlastních schopností aneb mnohovrstvé zotročení nebeských dálek.

Po dvou letech od mimořádně vydařeného alba "Ruun" pomalu, ale jistě přicházejí inženýři viking metalu s očekávanou novinkou "Vertebrae". Enslaved si dál šlapou svůj progresivní špacír, dalekosáhlý a vznášející se v ranní mlze i ten poctivý bigbítový - ostrohranný i krotký. Téměř (neboť výjimky lze nalézt) nadobro upustili od blackových postupů (ostatně ty už nebyli ani na "Ruun") a dál se pohybují ve zvídavém hledání své Enslaved symbiózy. Zde už tedy spíš hledání proměněné v nalezení a utřídění myšlenkových pochodů v kombinaci s praktickým provedením. Dostatečné vydovádění se slečnami Fe-Mail v projektu Trinacria, čili noise hrátky s true norwegian Enslaved, pánům také jenom prospělo. Novinka tedy zaznamenává i pokrok po produkční stránce, zpočátku ne tak výrazný, o to vyniknuvší dalšími poslechy.

 

"Vertebrae" jako celek působí vyklidněně, specifická atmosféra je roztáhnuta o nesčetně kilometrů dál. Dojem přílišné podobnosti kytarové práce s albem "Ruun" je po chvilce rozmetán spolu s přicházejícími tóny někam do nekonečných prostorů. Fakt polevení v rychlosti a vzteklosti trvá již nějaký ten pátek a je jen vyústěním toho, co albu předcházelo a pouhým přirozeným vývojem. Všeobecně očekávaným, tak jaképak copak... "Vertebrae" je poctivé rock metalové album a příliš dobré na to rozvádět debaty o black metalovém kultu a zapadaných časech "Blodhemn". Nastolená cesta a pokušení je prostě silnější, než se hrabat ve starých obnošených hadrech, co kolují mezi těmi "druhými". Věční ortodoxní potížisté si již jistě uvědomili skutečnost, že Enslaved je třeba odložit a zatratit. Střízlivě uvažující člověk musí uznat, že se Enslaved dotýkají hranice vlastní dokonalosti tak lehkým a rozvážným způsobem, až se tají dech. Každý úder, každý nápěv a slovo dokazuje jak vychytané a věrohodné "Vertebrae" je. Grutle Kjellson nadále používá svůj pověstný chrčák, ale ten je postupně čím dál více střídán čistými zpěvy Larsena, stále se zlepšujícími a vkusně naaražovanými. Toto častější střídání je jen dalším výsledkem celkového umírnění a provzdušnění Enslaved výrazu.

 

Osmero výprav do světů, po kterých se již dříve Enslaved pohybovali, tentokrát poodkrývá ještě víc ze svých krás. Přízemní dřevní vichřice je odváta časovým koridorem zpět a tříští se o fjordy. Jen tu a tam zbloudí v podobě ozvěny. Všeobjímající tradiční vyznění, ze kterého pryští klima severu v každém tónu ovšem zůstává v jádru zachováno. A pokud se přitlačí na pilu, pak je návod k použití zbytečný, kapela má natisknutý svůj o dvou částech. První se jmenuje "víme co chceme" a druhá "umíme co víme". Pokud bylo výborné "Below The Lights" jen nesmělým krokem jinam a "Isa" albem příliš black metalovým, na posledních dvou nahrávkách jako by se Enslaved pohybovali ve zcela jiné dimenzi. Její úplné vyjádření pak přináší právě "Vertebrae". Obrysy volné návaznosti z časů minulých jsou na druhou stranu nejen zřetelné, ale přímo výrazné.

 

http://images.thegauntlet.com/pics/enslaved-2012.jpg

 

Psychedelická projížďka na trase Bergen - abstraktno může začít. Výpravné parametry skladeb jsou s udivující přesností a přirozeností sobě vlastní poskládány střípek po střípku v barevnou mozaiku příběhů. Hard rockové časy překrývají astrální deklamace, které polykají metalovou progresi a ta je zpět vycucnuta pulsem art rocku. Skvostné protnutí moderny a pravěkých postupů. Vyjádření je nesnadné, poslech fráze snadno předčí. Jako vždy u povedených desek, tak i zde by bylo vypíchnoutí samostatných exkurzí "Vertebrae" příliš zavádějící. Ovšem poslech klenutých epických vzkazů v "To The Coast", rozvláčné temnoty s geniálním kytarovým sněním v "Center" či rockující "Ground", by měl nejlépe odtajnit míru kouzelnosti Enslaved. Eldí chrchlavé peklíčko se rozparádí jen v pětce "New Dawn", ale není nutné uvažovat nad jeho jepičím trváním. Ano, je to připomenutí starších vzteklých kousků, ale v novém kabátku. Přesto se jedná o jednoznačně nejtvrdší a nejzlejší kapku v moři progrese "Vertebrae". Kjellson kleje, trápí hrdlo, ale nakonec se odevzdá a je unášen krajinou neznámo kam. Vrčí se i v nejkratší "The Watcher", ale kdo by si nezavrčel, když je vesmír na dosah. S lepší deskou jsem se letos nesetkal a pochybuji, že setkám.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

František Minařík / 30.9.13 17:25

Ta první nahrávka Min Tid Skall Komme je také super,je to více atmo folk black se zajímavou atmosferou.Last Minute Lies je už více avantgarda jako Deparment,celá tvorba Fleurety stojí rozhodně za poslech

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky