Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Po dvou letech od mimořádně vydařeného alba "Ruun" pomalu, ale jistě přicházejí inženýři viking metalu s očekávanou novinkou "Vertebrae". Enslaved si dál šlapou svůj progresivní špacír, dalekosáhlý a vznášející se v ranní mlze i ten poctivý bigbítový - ostrohranný i krotký. Téměř (neboť výjimky lze nalézt) nadobro upustili od blackových postupů (ostatně ty už nebyli ani na "Ruun") a dál se pohybují ve zvídavém hledání své Enslaved symbiózy. Zde už tedy spíš hledání proměněné v nalezení a utřídění myšlenkových pochodů v kombinaci s praktickým provedením. Dostatečné vydovádění se slečnami Fe-Mail v projektu Trinacria, čili noise hrátky s true norwegian Enslaved, pánům také jenom prospělo. Novinka tedy zaznamenává i pokrok po produkční stránce, zpočátku ne tak výrazný, o to vyniknuvší dalšími poslechy.

"Vertebrae" jako celek působí vyklidněně, specifická atmosféra je roztáhnuta o nesčetně kilometrů dál. Dojem přílišné podobnosti kytarové práce s albem "Ruun" je po chvilce rozmetán spolu s přicházejícími tóny někam do nekonečných prostorů. Fakt polevení v rychlosti a vzteklosti trvá již nějaký ten pátek a je jen vyústěním toho, co albu předcházelo a pouhým přirozeným vývojem. Všeobecně očekávaným, tak jaképak copak... "Vertebrae" je poctivé rock metalové album a příliš dobré na to rozvádět debaty o black metalovém kultu a zapadaných časech "Blodhemn". Nastolená cesta a pokušení je prostě silnější, než se hrabat ve starých obnošených hadrech, co kolují mezi těmi "druhými". Věční ortodoxní potížisté si již jistě uvědomili skutečnost, že Enslaved je třeba odložit a zatratit. Střízlivě uvažující člověk musí uznat, že se Enslaved dotýkají hranice vlastní dokonalosti tak lehkým a rozvážným způsobem, až se tají dech. Každý úder, každý nápěv a slovo dokazuje jak vychytané a věrohodné "Vertebrae" je. Grutle Kjellson nadále používá svůj pověstný chrčák, ale ten je postupně čím dál více střídán čistými zpěvy Larsena, stále se zlepšujícími a vkusně naaražovanými. Toto častější střídání je jen dalším výsledkem celkového umírnění a provzdušnění Enslaved výrazu.

Osmero výprav do světů, po kterých se již dříve Enslaved pohybovali, tentokrát poodkrývá ještě víc ze svých krás. Přízemní dřevní vichřice je odváta časovým koridorem zpět a tříští se o fjordy. Jen tu a tam zbloudí v podobě ozvěny. Všeobjímající tradiční vyznění, ze kterého pryští klima severu v každém tónu ovšem zůstává v jádru zachováno. A pokud se přitlačí na pilu, pak je návod k použití zbytečný, kapela má natisknutý svůj o dvou částech. První se jmenuje "víme co chceme" a druhá "umíme co víme". Pokud bylo výborné "Below The Lights" jen nesmělým krokem jinam a "Isa" albem příliš black metalovým, na posledních dvou nahrávkách jako by se Enslaved pohybovali ve zcela jiné dimenzi. Její úplné vyjádření pak přináší právě "Vertebrae". Obrysy volné návaznosti z časů minulých jsou na druhou stranu nejen zřetelné, ale přímo výrazné.

Psychedelická projížďka na trase Bergen - abstraktno může začít. Výpravné parametry skladeb jsou s udivující přesností a přirozeností sobě vlastní poskládány střípek po střípku v barevnou mozaiku příběhů. Hard rockové časy překrývají astrální deklamace, které polykají metalovou progresi a ta je zpět vycucnuta pulsem art rocku. Skvostné protnutí moderny a pravěkých postupů. Vyjádření je nesnadné, poslech fráze snadno předčí. Jako vždy u povedených desek, tak i zde by bylo vypíchnoutí samostatných exkurzí "Vertebrae" příliš zavádějící. Ovšem poslech klenutých epických vzkazů v "To The Coast", rozvláčné temnoty s geniálním kytarovým sněním v "Center" či rockující "Ground", by měl nejlépe odtajnit míru kouzelnosti Enslaved. Eldí chrchlavé peklíčko se rozparádí jen v pětce "New Dawn", ale není nutné uvažovat nad jeho jepičím trváním. Ano, je to připomenutí starších vzteklých kousků, ale v novém kabátku. Přesto se jedná o jednoznačně nejtvrdší a nejzlejší kapku v moři progrese "Vertebrae". Kjellson kleje, trápí hrdlo, ale nakonec se odevzdá a je unášen krajinou neznámo kam. Vrčí se i v nejkratší "The Watcher", ale kdo by si nezavrčel, když je vesmír na dosah. S lepší deskou jsem se letos nesetkal a pochybuji, že setkám.