|
|
||||||||||
Vzpomínám si na jeden text od Miroslava Horníčka, ve kterém celkem zajímavě píše o tom, že kritizovat a odsuzovat je snadné, ale chválit složité. Něco odsoudit a smést ze stolu – to je hned, skoro bez práce a bez námahy, ale hledat přednosti, umět je takříkajíc vynést na světlo a obhájit je, to chce práci, čas a trpělivost.
I invite you for an experience ... It is almost a 2 hours adventure ... inside movie
this is only a soundtrack ... and whatever you might see on this blank screen ... is yours
Hudba kytaristy Estase Tonna je ten druhý případ. Pocitově je skvělá, je to přesně ten druh hudby, který ve mně rezonuje, vyvolává takové to navenek nenápadné, ale o to intenzivnější chvění uvnitř; je to hudba, u které víte - ba co víc, jste přesvědčeni - že je to ONO. Jenže Estas Tonne jenom hraje na kytaru, nezpívá, nekomponuje, mluví jen málo a konkrétně tahle nahrávka je jedna dlouhá, na živo nahraná věc, která byla jen z pohledu kapacity CD rozdělena na dva hodinové celky. A teď ta jasná otázka – co o tom psát a přitom nesklouznout do rádoby procítěných plků postarší dámy v háčkovaným kulichu? Dáváte mi zabrat, pane Horníčku...
První uvedená skladba (to když mrknete tam vpravo nahoru) není skladba, ale takové mluvené intro, úvod, ve kterém Estas Tonne mluví k posluchačům (jak píšu, je to nahrané živě) a dává jim něco jako návod, jak naložit s tím, co bude následovat. Mluví v tom smyslu, že příběh se bude odehrávat v každém z nich, bude to pouze a právě jejich příběh a nikoho jiného a je pouze na nich, co v sobě díky jeho hudbě najdou. On už název desky mnohé napovídá – The inside movie, něco jako Vnitřní film, vnitřní příběh. Najednou se tu nabízí, vedle kapel, které by chtěly svět spasit nebo spálit podle toho, co jim pro lidstvo přijde přínosnější, přístup zcela opačný – nejsem kazatel, nejsem prorok ani věrozvěst, já jen hraju na kytaru a vy posloucháte. Máte otázky? To je dobře, ale odpovědi hledejte uvnitř sebe samých, nikde jinde je nenajdete, nikdo jiný je za vás nezodpoví. Hu, to je skoro na revoluci.
We are so busy to act in our films that we forget to ask ourselves:
"Who is the one that is watching it all?"
Ten způsob, jakým byla nahrávka pořízena a pak především skutečnost, jak bylo se záznamem naloženo v post-produkci (ono s ním totiž nebylo naloženo vůbec nijak), se samozřejmě odráží v jedné zásadní věci – The inside movie zní neskutečně přirozeně, vitálně a životně. Co si pod tím představit? Tak třeba dynamika záznamu je na 17 dB, což překračuje i velmi slušné jazzové desky nebo nahrávky vážné hudby, o něčem jako rocku, metalu nebo běžných písničkářských deskách (rozuměj akustická kytara + zpěv) ani nemluvě. Co to znamená? V tichých pasážích budete stražit uši a hledat každý tón, každý akord kolem vás prolétne s lehkostí motýla a vy budete tajit dech, abyste ho snad nevyplašili. A v těch hlasitých se vám zrychlí tep, kytara se i přes použité krabičky rozezní do krásy a když zavřete oči, Estas Tonne bude sedět před vámi. Pokud stále nevíte, o čem píšu, doporučuju příklad, takové praktické srovnání – vedle této desky si poslechněte třeba sólovku Scota Kellyho z Neurosis – The forgiven ghost in me (2012), která patří díky použitým dynamickým úpravám do černé kroniky soudobé hudby. Rozdíl pozná každý z vás.
Asi bych mohl ještě psát hodně dlouho o tom, jak a proč mi tahle nahrávka přijde naprosto fantastická a co všechno ve mně vyvolává, ale neučiním tak. Důvod je nasnadě, je to inside journey, můj příběh, moje nitro a můj zážitek, ten váš bude jiný. Bude originální.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Tašo / 3.9.21 0:10odpovědět
Srdce.
Alena / 6.11.18 7:31odpovědět
Děkuji . . .
Eva / 5.11.18 9:40odpovědět
Cítím naléhavost, volání, je to úchvatné, nelze se odtrhnout, nic takového jsme ještě neslyšela
Naděžda / 25.1.16 19:07odpovědět
Neskutečné.
Ruadek / 27.1.14 8:36odpovědět
Co na něj a jeho hudbu říct? Nikdy jsem neslyšel nic jemu podobného, tak niterný zážitek, který se nedá s ničím srovnat. Podobnou hudbu jsem slyšel pouze jedinkrát a to naživo - byl to samotný David Hykes se svým alikvótním zpěvem v kostele. Oba tito pánové jsou orchestrem sami pro sebe, jeden zhmotňuje svou řeč kytarou a druhý hrdlem. Víc říkat netřeba. 100% je málo.
Label:vlastní vydání
Vydáno:Červenec 2012
Žánr:word / classical / meditation music
Estas Tonne - kytara
1. Introducing The Inside Movie
2. The Inside Movie part I
3. The Inside Movie part II
Estas Tonne
Nejsme zde, abychom byli dokonalí
Archeonic
Digital Pain
Yes
Relayer
Plebeian Grandstand
False Highs, True Lows
Omm / Blues For The Redsun
Deadspace / Knocking On The Cemetary Gates (split SP)
From Beyond
Eternal Sleep
Zatokrev
The Bat, The Wheel And A Long Road To Nowhere
Down
Down IV Part I – The Purple EP
November Might Be Fine
South
Ager Sonus
Niflheim
Obscure Infinity
Into The Vortex Of Obscurity
Vydavatelství MetalGate vydá v listopadu vinylové splitko kapel NĀV a Hnus umírající, které se bude jmenovat Sousmrtí a nebude vůbec veselé. Přiblížen...
12.11.2024V souvislosti s novou deskou Maximum Rock'nRoll zveřejnili Malignant Tumour videoklip k titulní skladbě, který je dostupný na youtube. Klikejte SEM.
11.11.2024Jihočeská kapela Dustborn vydala svou novou desku Unconcealed Atrocities, která je v současné době dostupná na digitálních platformách (poslouchejte t...
7.11.2024V pátek 8. listopadu vychází death metalovým legendám Massacre u Agonia Records nové album Necrolution. Komplet celé si ho můžete pustit na TOMHLE odk...
5.11.2024Dvojice kanadských kapel Miserere Luminis a Givre se představí 13.11. v pražské Modré Vopici a 14.11. v brněnském Unleaded Coffee.
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.