Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Cirkus. Jedno z možných pojmenování dění kolem dalšího reunionu této bezesporu zásadní formace celé rockové historie. I když, ruku na srdce - kdo z vás snad čekal něco jiného? Ponechme nyní raději stranou veškeré chutné i méně chutné okolnosti vzniku čerstvé studiovky Black Sabbath a pojďme rozrýpnout onu nejdůležitější složku celé estrády. Horké hlavy vychladnou, silná gesta pozbydou na důležitosti, tisková prohlášení skončí v propadlišti dějin, ovšem hudba, kterou pánové našlapali do útrob hudebních nosičů všeho druhu, nakonec přetrvá snad o nějaký ten pátek déle.

O zvukovém kabátu třináctky zde na Echoes před časem obšírněji rozprávěl již kolega Jirka D. a jelikož kopání do mrtvoly není nic dvakrát slušného ani hezkého, tentokrát zůstanu stranou hlavního dění, skryt uprostřed davu čumilů. Tedy, pokusím se. Zvuk je totiž stále nedílnou součástí výsledného díla, ať se nám to líbí nebo ne, a zprasený zvuk celkový dojem logicky degraduje o pár stupínků níže. Toť můj kopanec.

Ovšem co se týče kompoziční stránky, zas taková trága to není. Pánové jsou staří profíci a vypustit do světa nějakou trapnou parodii by si snad nedovolili ani za sto pytlů žluťoučkých potvůrek. Black Sabbath předvádějí obstojný standard, který neurazí, ale ani nenadchne. Návrat k syrovějším počátkům je více než patrný. Valivé tempo, hutný podkres, klasické Geezerovy říkanky. Songy šlapou celkem obstojně, vyrovnaně, bez vážnějších zaškobrtnutí, nicméně i přes veškerou propracovanost a snahu zapůsobit jaksi stále lehce míjí cíl. Nepopírat kořeny a ctít vlastní odkaz je jedna věc, chodit krást k sobě do kurníku věc druhá. Planet Caravan, Black Sabbath a další fragmenty… Proč přetvářet už jednou řečené? Chápu, že spousty dnešních fandů sedmdesátky zažily maximálně z vyprávění, ale většina z nich přeci jen klasické placky Black Sabbath najeté dávno má.

Poslech třináctky tak namísto nové zkušenosti chvílemi připomíná přehrabování se v zaprášených archiváliích. Ale abych jen nežbrblal, čerstvé nápady jsou a není jich málo. Nic objevného, šokujícího, geniálního, ale na první příčku v Billboardu bohatě postačí. Sečteno a podtrženo, značka Black Sabbath zafungovala dle předpokladů, milníky rockových dějin však zůstávají neotřeseny.