|
|
||||||||||
The Wood Brothers jsem začal poslouchat s minulou deskou a pokud bych měl jejich muziku nějak začlenit do kontextu našeho webu, řeknu jedno slovo - kořeny. Bavíme-li se tu o rocku, grunge, výjimečně punku a ve výsledku i metalu, je občas celkem osvěžující vrátit se zpátky proti proudu času úplně na začátek. A tím myslím ještě před The Beatles a Rolling Stones, k americkému rythm and blues a stejně jako v případě této kapely k country and western.
Jenže mluvit v kontextu této kapely čistě o country by bylo nespravedlivě zkratkovité a hlavně zavádějící. The Wood Brothers jednak nenáleží k čistému country, už vůbec ne k současným interpretům tzv. alternativního country, kteří hledají odezvu především u fanoušků s fasádou intelektuála, a pak je jejich muzika mnohem bohatší, pestřejší a co do množství odstínů a vůní nijak ohraničovaná. Najdete v ní vlivy folku, pohodu pravého amerického blues, snad trochu bluegrass a world music, možná i jazzu, ale především poctivého písničkářství, ze kterého cítíte život a jeho neopakovatelné příběhy.
Za tím vším hledejte Olivera Wooda, který zvolil cestu R&B a country kapel a koncertů a života v Atlantě, jeho bratra Chrise Wooda, který propadl jazzu a New Yorku, a nakonec i Jano Rixe, který se coby zdatný multiinstrumentalista připojil ke kapele nejpozději. Tři hudební a výrazně profilované naturely by mohly znamenat tři různé přístupy a neustálý oheň na střeše, ale v tomto případě se podařilo různé dílky skládačky pospojovat, jak jen nejlíp to jen šlo. Výsledek? Muzika schopná pronikat žánrovými hranicemi, oslovovat fanoušky napříč hudebním spektrem a první velký úspěch právě s deskou The Muse (2013).
Deska nová přináší jednak změnu vydavatele, ale hlavně potom citelné sebevědomí, znatelné hned od první skladby, našlápnuté Singin‘ to Strangers. Kapela se v rámci desky opět zcela přirozeně pohybuje mezi rytmicky svižnějšími skladbami na straně jedné (třeba Snake Eyes) a bluesovými baladami s výborným kontrabasovým přednesem na straně druhé (Never and Always či Two Places). Současná síla a pozice tohoto tria ale není zřejmá jen ze skladatelské lehkosti a uvěřitelnosti jejich písní, ale třeba i v neskromné plejádě vynikajících hostujících muzikantů. Úžasně pestrá dechová sekce, kytara, zpěvy - toto všechno se daří skvěle kočírovat, zakomponovat do desky, posunout výraz alba k bohatosti a komplexnosti, a zároveň neztratit pocit komorní a lidsky příjemné atmosféry.
Historii kapely a první desky neznám, takže srovnávat nemůžu. I tak se ale neubráním pocitu, že současní The Wood Brothers jsou silní a dost možná nejsilnější. The Muse byla (je) výborná nahrávka a v mnoha ohledech ji mám raději než album nové, ale ani to mi nepřebije dojem, že tahle kapela stoupá, věří si a deskou Paradise se prezentuje ve výtečné formě a bezvadné pohodě. Z desky je cítit lehkost a hravost, která současně neslevuje z náročnosti muzikantské a ve výsledku i fanouškovské. A tak se mi to líbí.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:Honey Jar
Vydáno:Říjen 2015
Žánr:country / folk / blues
Chris Wood - basa, zpěv, harmonika
Oliver Wood - kytara, zpěv
Jano Rix - bicí, zpěv, shuitar, perkuse, klávesy
hosté:
Derek Trucks - kytara (3)
Susan Tedeschi - zpěv (3)
Ann McCrary - doprovodný zpěv (10)
Regina McCrary - doprovodný zpěv (10), tamburína (4)
Matt Glassmeyer - tenor a baryton saxofon, buzzaphone, tuba, klarinet (3, 4, 5, 6, 7, 8)
Brian Drye - trombón, eufonium (3, 4, 5, 6, 7, 8)
Kieran Michael Engel Wood - trombón (7)
1. Singin' To Strangers
2. American Heartache
3. Never And Always
4. Snake Eyes
5. Two Places
6. Heartbreak Lullaby
7. Without Desire
8. Raindrop
9. Touch Of Your Hand
10. River Of Sin
Hanging Garden
Neither Moth nor Rust (EP)
Torc
Tóny Annwnu
Se Delan
The Fall
Dirty Old Dogs
Let's Burn Heaven Again
Godflesh
Post Self
Giant Squid
Minoans
Harakiri for the Sky
III: Trauma
Pallbearer
Forgotten Days
Esazlesa / Five Seconds To Leave
split
Sylvaine
Wistful
Darkthrone
Hate Them
17. května vyjde páté řadové album pražských retropsychedeliků pojmenované Weird In A Weird Way. Křest proběhne 24.5. v Praze (Kasárna Karlín) a den n...
24.4.2024Psychedeličtí prog/blackers Hail Spirit Noir vydají 28. června u Agonia Records své páté dlouhohrající album, pojmenované Fossil Gardens. V současné c...
21.4.2024Pražské metalové vydavatelství a čím dál aktivnější nakladatelství MetalGate ohlašuje další knižní titul, kterým se na konci dubna stane kniha americk...
18.4.2024Hanging Garden streamují své live EP Citylight Sessions, které vychází u Agonia Records. Na koncert mrkněte na TOMHLE odkazu.
18.4.2024Ze svého nadcházejícího alba Cutting the Throat of God, které vyjde 14. června na Debemur Morti, zveřejnili Ulcerate nový singl To Flow Through Ashen ...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.