Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Ewigkeit - DISClose

EwigkeitDISClose

Victimer21.12.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Agilní James Fogarty a další z jeho mnoha tváří. Ewigkeit letící kosmoprostorem světelnou rychlostí osmého řadového alba.

James Fogarty alias Mr. Fog se na našich stránkách neobjevuje poprvé. Neposedný cestovatel všemi různými kapelami a projekty se v poslední době nesmazatelně zapsal jako nový vokalista reinkarnovaných In The Woods..., ale menší váhu nemá ani konání pravého pohana v Old Forest, o kterých jsme si již také dvakrát povídali (Black Forests of Eternal Doom a Dagian). Dnes přišel na přetřes další, už vlastně dost letitý projekt Ewigkeit. Původně blackmetalová tvorba v sobě časem etablovala prvky dalších stylů, na chvíli se dokonce úplně zastavila, aby se v roce 2012 znovu postavila na nohy. Zdá se to až k nevíře, ale James zasadil první úder do blan již v roce 1994 a od té doby pod tímto jménem nahrál osm alb. A to ještě nepočítám dvě reedice prvních dvou desek.


Současná poloha Ewigkeit je však původním atmo-blackovým hrátkám přece jen vzdálenější. Black se jako podzemní rouhavý průvodce objevuje jen okrajově, prim hraje atmosféra, doomověji laděná tempa a kus progresivní pavučinky, jen tak pro dokres. Dalo by se říci, že všechna zmíněná tělesa - tedy In The Woods..., Old Forest i Ewigkeit - jsou si nyní hudebně velmi blízko. Možná je to až škoda, ale rukopis a aktuální rozpoložení autora jsou zkrátka dané. Vnímejme tedy odlišnosti všech kapel a projektů ryze tématicky. Konkrétně Ewigkeit hledí do kosmu, všímají si mimozemské aktivity a staví se do role jakéhosi pozemského pozorovatele. Vesmírného koumala.

 

 

Ač vyšlo poslední album DISClose už na konci února, na atraktivitě mu to pranic neubírá. Je pravda, že sebou v podstatě nepřináší vůbec nic nového, ale svoje řemeslo si plní s naprostou lehkostí a šarmem protřelého skladatele. Jsme svědky poslechově velice příjemného atmosférického metalu pohybujícího se na hraně doom / gothic / black šlapavé jízdy, která se nebojí honosných melodií a do ostřejších pasáží se pouští jen velmi opatrně. Vítězí snadný příjem, vzletná melancholie a střední zemitá tempa. Hodně prostoru na cestě za paranormálními jevy dostávají také klávesy a proměnlivý vokál pana Foga. U něho si po čase (netuším, proč mi v In The Woods... tak nesedí) zase vyloženě pomlaskávám.

 

Nebýt křiklavého obalu a jeho komiksového ztvárnění směr vesmírné dálavy, ani bych si nevšiml, že mám s tímto námětem co do činění. Na to zní materiál DISClose až moc pozemsky a tradičně. Takže na odlety mimo planetu prosím nasedat vyloženě ve své vlastní fantazii. Například taková Krlll, to je metal staré školy, hard rockové kytary a příliš těžký spodek na to jej odlepit někam do kosmíru. Nejsilnější momenty? Neskutečně jednoduchá a líbivá prostorovost Oppenheimer's Lament, která se přitom drží při zemi stejně jako všechny ostatní. Jeden hezký klávesový motiv a hlava jde kolem. Nejpůsobivěji zní asi Resonance, skladba, ve které je vše pohromadě. Melancholická atmosféra, těžké hříchy minulosti, dramatická vložka a také hlasový chameleon Fog. Prověřené a plně funkční.

 

DISClose je bezesporu sympatická deska, její poslechy jdou jeden za druhým bez větší námahy. Fogův dar dát dohromady chytlavý atmosférický metal, který rezignuje na moderní trendy a libuje si ve své zašlé slávě, se znovu projevil. Byla by škoda se o tohle setkání připravit, stejně jako se vykašlat na hlubší ponor napříč celou diskografií Ewigkeit. Stojí za průzkum, věřte mi.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 1.7.20 8:31

Tak tady nesouhlasím, ačkoli bych tak po 5 štacích s deskou došel k podobnému verdiktu. Tohle chce trochu jiný přístup, vysrat se na to, že to byla metalová kapela a brát ji jinak. Mě je docela jedno, že přestali být metaloví, což je první krok k lepšímu uchopení desky. Samosebou je každého věc jak to pobere, úplně bych to ale nesmetl ze stolu. Ty skladby nejsou vůbec špatný, kluci teď hrají svou podobu Katatonie a dejme tomu staré školy gotického rocku. A v těch skladbách je všechno to koření, co tam bývalo. Kapele upřímně držím palec, protože se na ni docela valí kritika, bohužel většinou mířená právě na to, že "už neznějí metalově". Anathema se kdysi také rozhodla znít jinak a vydala Eternity. Mylím si, že Vincent v té době podával ještě o fous horší pěvecký výkon než zpěvák SOTM a postupně se vyzpíval fakt parádně. Nechal bych tuhle desku uzrát, odhodil předsudky a srovnal si to pořádně se vzory, od kterých se pánové snaží učit. Zatím tak 65%

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky