Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Ewigkeit - DISClose

EwigkeitDISClose

Victimer21.12.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Agilní James Fogarty a další z jeho mnoha tváří. Ewigkeit letící kosmoprostorem světelnou rychlostí osmého řadového alba.

James Fogarty alias Mr. Fog se na našich stránkách neobjevuje poprvé. Neposedný cestovatel všemi různými kapelami a projekty se v poslední době nesmazatelně zapsal jako nový vokalista reinkarnovaných In The Woods..., ale menší váhu nemá ani konání pravého pohana v Old Forest, o kterých jsme si již také dvakrát povídali (Black Forests of Eternal Doom a Dagian). Dnes přišel na přetřes další, už vlastně dost letitý projekt Ewigkeit. Původně blackmetalová tvorba v sobě časem etablovala prvky dalších stylů, na chvíli se dokonce úplně zastavila, aby se v roce 2012 znovu postavila na nohy. Zdá se to až k nevíře, ale James zasadil první úder do blan již v roce 1994 a od té doby pod tímto jménem nahrál osm alb. A to ještě nepočítám dvě reedice prvních dvou desek.


Současná poloha Ewigkeit je však původním atmo-blackovým hrátkám přece jen vzdálenější. Black se jako podzemní rouhavý průvodce objevuje jen okrajově, prim hraje atmosféra, doomověji laděná tempa a kus progresivní pavučinky, jen tak pro dokres. Dalo by se říci, že všechna zmíněná tělesa - tedy In The Woods..., Old Forest i Ewigkeit - jsou si nyní hudebně velmi blízko. Možná je to až škoda, ale rukopis a aktuální rozpoložení autora jsou zkrátka dané. Vnímejme tedy odlišnosti všech kapel a projektů ryze tématicky. Konkrétně Ewigkeit hledí do kosmu, všímají si mimozemské aktivity a staví se do role jakéhosi pozemského pozorovatele. Vesmírného koumala.

 

 

Ač vyšlo poslední album DISClose už na konci února, na atraktivitě mu to pranic neubírá. Je pravda, že sebou v podstatě nepřináší vůbec nic nového, ale svoje řemeslo si plní s naprostou lehkostí a šarmem protřelého skladatele. Jsme svědky poslechově velice příjemného atmosférického metalu pohybujícího se na hraně doom / gothic / black šlapavé jízdy, která se nebojí honosných melodií a do ostřejších pasáží se pouští jen velmi opatrně. Vítězí snadný příjem, vzletná melancholie a střední zemitá tempa. Hodně prostoru na cestě za paranormálními jevy dostávají také klávesy a proměnlivý vokál pana Foga. U něho si po čase (netuším, proč mi v In The Woods... tak nesedí) zase vyloženě pomlaskávám.

 

Nebýt křiklavého obalu a jeho komiksového ztvárnění směr vesmírné dálavy, ani bych si nevšiml, že mám s tímto námětem co do činění. Na to zní materiál DISClose až moc pozemsky a tradičně. Takže na odlety mimo planetu prosím nasedat vyloženě ve své vlastní fantazii. Například taková Krlll, to je metal staré školy, hard rockové kytary a příliš těžký spodek na to jej odlepit někam do kosmíru. Nejsilnější momenty? Neskutečně jednoduchá a líbivá prostorovost Oppenheimer's Lament, která se přitom drží při zemi stejně jako všechny ostatní. Jeden hezký klávesový motiv a hlava jde kolem. Nejpůsobivěji zní asi Resonance, skladba, ve které je vše pohromadě. Melancholická atmosféra, těžké hříchy minulosti, dramatická vložka a také hlasový chameleon Fog. Prověřené a plně funkční.

 

DISClose je bezesporu sympatická deska, její poslechy jdou jeden za druhým bez větší námahy. Fogův dar dát dohromady chytlavý atmosférický metal, který rezignuje na moderní trendy a libuje si ve své zašlé slávě, se znovu projevil. Byla by škoda se o tohle setkání připravit, stejně jako se vykašlat na hlubší ponor napříč celou diskografií Ewigkeit. Stojí za průzkum, věřte mi.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky