Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Jelikož jsem se dlouho neozval s žádnou recenzí, začnu na startu s něčím jednodušším. Nové album britských Threshold se k tomu přímo nabízí. Do jejich nahrávek obvykle pronikám jako nůž máslem, mažu krajíc za krajícem a chuť stále přetrvává. Ani teď to není jinak a “For the Journey” se může bez ostychu zařadit do rodinky povedených prací tohoto ostrovního sdružení.

Mám-li v hlavě červíka kritických pochybností, tak jen kvůli ustálenému a konzervativnímu stylu kapely, pro níž je význam slova progres jen doplňkovou hybnou silou. Návrat zpěváka Damiana Wilsona zpět do sestavy Threshold po odchodu (a bohužel i následném skonu) Andrewa “Mac” McDermotta po vydařeném albu “Dead Reckoning” způsobil ve zvuku kapely minimální změny. Zkrátka tu máme trochu jiný zpěv, jenž ale pracuje se schématy, které se osvědčily už dřív a které lze směle označit za poznávací znamení kapely. Stačí se zaposlouchat do sborových refrénů, to je stará dobrá receptura, která naštěstí stále funguje.

Pokládám si otázku: Hlodá ten červík, hlodá? Popravdě řečeno moc ne. Novinka ztělesňuje to nejlepší z vyhlášené dílny těchto vytrvalců a kdybych si musel i u dalšího alba říct “zase klasičtí Threshold”, tak to tady s nimi klidně rovnou podepíšu a budeme se těšit, pánové. V jádru to sice je spíše obyčejné písničkářství, ovšem zručně zasazené do osobitého osvědčeného mustru, neskromných aranží a progrockového hávu á la Rush či Asia 80. let. A k tomu zostřené rytmickými kytarami, které hudbu posouvají do metalové roviny. A to ani nemluvím o preciznosti, s jakou je vše zahráno a nahráno, počínaje symbiotickou rytmikou tandemu Anderson-James a efektním i efektivním frázováním Wilsona konče. Duch progresivních výsad a předností je v kapele stále přítomen, Threshold se však v posledních letech ustálili v jedné hudební poloze a dokud budou pálit ostrými, není důvod nic měnit.

Plejádou chytlavých skladeb na nahrávce je radost brouzdat a vybírání těch nejchutnějších jednohubek je už jen taková příjemná kratochvíle. Úvodní dvě položky, včetně singlu “Watchtower on the Moon”, jsou přehlídkou klasických poznávacích prvků a ingrediencí Threshold. Trhané kytarové riffy, melodické klávesy a v refrénu nebeský chór jako jeden mnoha z článků v nadýchané harmonii, až z toho má člověk pocit, že se to snad vymyslelo samo. Třetí “The Box” demonstruje epickou tvář kapely a na ploše dvanácti minut názorně dokládá, že takový čas se dá poutavou skladbou pocitově zkrátit na minimum. Kdo zná “Pilot in the Sky of Dreams”, bude vědět.

Druhá polovina alba se už odehrává v “normálu” a plus minus pětiminutové chytlavé skladby (za “Lost in Your Memory” by se nemusel stydět ani Elton John, kdyby ji mohl zahrát na klavír od začátku do konce) dovedou posluchače až na samotný konec nahrávky, kde šťastnější (nebo movitější) kupci naleznou ještě bonus v podobě “I Wish I Could”. K úplné spokojenosti si však klidně vystačíte i se základní osmičkou poutavých skladeb, mistrně složených i nahraných a předložených na naleštěném zvukovém podnose. Jakoby “March of Progress” nebyla a navázalo se rovnou na už zmíněnou “Dead Reckoning”. Tento trend vývoje vyvolává červíkovi v mé hlavě zvláštní paradoxní asociace, ale to nic nemění na tom, že “For The Journey” je silný materiál a je příjemné si ho párkrát do měsíce šlehnout.