Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Expander - Neuropunk Boostergang

ExpanderNeuropunk Boostergang

Victimer20.12.2020
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Drze, kyberneticky a s nadhledem vedená válka o vesmír. Zbraně? Mečík a tablet.

Psal-li tu před pár dny Garmfrost o Khthoniik Cerviiks jako o extrémně metalové odpovědi na vesmírné umění Voivod, mám tu další variantu, jak z odkazu nedostižných Kanaďanů čerpat. Expander je kapela ze Států a v současnosti má na kontě druhé album Neuropunk Boostergang, kterým nijak neuhýbá ze zajetých kolejí debutu. Pěkně jej následuje a snaží rozvést. Expander jsou Voivod blízko už jenom tím, že základ jejich muziky tvoří thrash metal. Až po něm je kapela povolná k jeho ohýbání. Výsledkem je elektronikou a punkem stříklý metalový crossover, pro který není lepší pojmenování než kybernetický.

 


Nadhledem a pozitivními vibracemi nadopovaní Amíci vsadili na přímočarou psychedelickou jízdu, které kraluje směs metalu a syntetiky a kdesi na palubní desce ikonické vyobrazení Awaye a Snakea. Tímto ale tohle srovnávání ukončeme, protože Expander si nezaslouží být jen slepými následovníky, navíc to není do detailu přesné, jen zajímavé. Progresivní choutky válečníků jsou ukryté do psychedelické slupky jejich hudby a tím to končí. Jinak se Expander chovají útočně, svým plastikovým vybavením šermují před obličeji vesmířanů a chtějí, aby je bylo všude slyšet. Žádné dlouhé fráze nečekejme, jsou pěkně nabroušení. A když se zpomalí, je to svátek.


Kapela se svou aktuální deskou zaparkovala u Profound Lore Records, což jí dodává na významu a dobré společnosti. Samotný materiál funguje zejména jako dobrá zábava a vzdor všem tradičním klišé. Což samo o sobě není málo. Pocit, že kapela prakticky od začátku do konce alba hraje útočnou hru a příliš nehledí na okolí, je určitě správný, ale i on má své trhliny. Ano, je to neurotický kvapík, ale i pod ním lze nalézt dost odboček. Jsou tu různá probarvení a předehry a nemusí to být nutně elektronika, kdo je řídí. Je to o pozornosti a malých střípcích lítajících z této plastické trhaviny. Kdo chce, tak si je posbírá. I tak by ale Expander mohli víc říkat fanouškům hardcore punk scény, pokud tedy dotyční striktně netrvají na pravidlech žánru.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/expander%20band.jpg


Já si kapelu vizualizuji přesně jak praví obal desky. Futuristická krajina, skafandry a smrtky v jejich vnitřním, hermeticky uzavřeném obalu. Všude hromada laserových paprsků, změť barev a groteskních vesmírných bytostí. Bude se plenit, ale ve vší naprogramované počestnosti. Strach z Vetřelců, Predátorů a jiných filmových hrdinů oplývajících neobvyklou silou a krutostí není na pořadu dne, hlava je nahoře, oko přesné a zalité krvelačností v módu virtuální gamesky.


Album si jedu s přestávkami asi dva měsíce a vždy se k němu rád vracím právě pro jeho nekomplikovanou a vesele praštěnou povahu. I když v náznacích mluví i vážným tónem, to hlavní je sdělení na první dobrou. Patříte-li mezi mezigalaktické tuláky a rádi si křivíte názor na zaběhlé pořádky, může být Neuropunk Boostergang deskou pro vás. Abych nezapomněl, kdyby nebyl po ruce synkův tablet, zkuste najít aspoň jeho klávesnici a neprodleně vyhledejte nejbližší hračkářství. Patřičná výbava je nutná.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky