Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ono sladké mámení melancholické hudby, které mě vždy vracelo na vlny texaských pionýrů kinematografického rocku, po letech svůdně zraje do nečekaně křehkých tvarů. V porovnání se staršími nahrávkami zní novinka trochu jinak, ale typický zvuk Explosions In The Sky přetrval. Vrch získala větší kompoziční volnost a za pátráním po nových obzorech tuším zkušenosti získané při práci na filmové hudbě.

Podle reakcí se zdá, že kapela přichází s prozatím nejsilnějším materiálem od dob The Earth Is Not A Cold Dead Place, tedy po celých třinácti letech. Za sebe musím říct, že na první dobrou to nebylo (a to mě upoutávka skladbou Disintegration Anxiety slušně navnadila). Až po soustavných seancích nad deskou jsem začal oceňovat atmosféru nových skladeb. Prvotní dojmy prostě svádí k uspěchaným závěrům, a to pak neslyšíme nebo nechceme slyšet, že se kapela ke svému standardu ubírá novými cestičkami.

Koexistence elektroniky a klavíru s vcelku všedními post-rockovými triky působí svěže a od Explosions In The Sky bych se nenadál toho, že začnu hledat vazby na tvorbu expresionistů typu Sigur Rós. Jim podobné troufalosti v odhalování nových směrů jsem prvně vzpomenul při poslechu předposlední Colors In Space.

Jakkoli mám předchozí desku Take Care, Take Care, Take Care rád, přišla mi vždy trochu nevyvážená; ve světle novinky je třeba jí přiznat body za intenzivnější pasáže, kterými se nyní na můj vkus šetřilo. Takové to mravenčení z poslechu hudby, která promlouvá a způsobuje chvilkové nanebevzetí, je efekt, který The Wilderness nepostrádá. Ale všeho s mírou, myslím, že Explosions In The Sky nikdy nebyli kapelou, ze které se člověku tají dech. V jejich případě jde o poklidné splynutí s hudbou a schopnost zrelaxovat se.

Přes veškerou snahu motivovat se k nadšení zbyla pouze jakási melancholická náklonnost k oblíbené kapele. Nový materiál je neošizený, kypí aktivitou a díky kvalitní instrumentaci je funkčnost alba dobrá; dobrá znamená za tři. Cením snahu vyvíjet se, um logicky provazovat pasáže a vytvářet odbočky kolem hlavních témat. V širších souvislostech však Explosions In The Sky narážejí na mantinely žánru a svého renomé, proto vyloženě nejásám, jen spokojeně přitakávám.