Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Fallujah - Xenotaph

FallujahXenotaph

Garmfrost29.9.2025
Zdroj: CD, bandcamp
Posloucháno na: Pioneer PDS602, Pioneer A339, Elac EL60 + phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Xenotaph nabízí křičící emoce i chladnou profesionalitu, vytříbené a bravurní muzikantství i metalovou energii.

O sanfranciských Fallujah už opravdu nelze hovořit jako o nadějné mladé kapele, která šokuje svou technickou precizností. Fallujah si za těch osmnáct let existence a řadou nadprůměrných nahrávek vytvořili silnou pozici na poli technického, respektive progresivního metalu. Zdráhám se napsat death metalu, protože od toho se podle mého názoru už před časem Fallujah odklonili.

 

Docela mě zaráží hodnocení jejich nahrávek. Ani ne tak, když jsou aktuální (protože tehdy jsou vynášeny do nebes), ale po nějakém čase, kdy se na ně snáší přísná kritika a v mnohém případě odsouzení. Přemýšlel jsem nad tím, a jediné, co mě napadá, že co je moderní, brzy zestárne. Mě však jejich nahrávky stále baví. Bude se vývoj názorů na poslední řadovku Xenotaph v něčem lišit? Zatím vnímám samou chválu.

 

Hltám silnou porci atmosféry, kytarové harmonie, rytmickou hravost a notabene pěveckou grácii. Xenotaph je tu konkrétní a tam prostorově neuchopitelným dílem. Spodek Fallujah hrne takřka v djentu a venek maluje progresivní paletou škálou vskutku bohatou. Na druhou stranu skladby a jejich struktura není vlastně něčím, co by posluchač s otevřeným hledím nikdy neslyšel. Fallujah jsou ve svém myšlení upřímní a ve své podstatě až něžní. Podařilo se jim tento pohled do skladeb umně vetkat. Výsledkem je lahůdkový zážitek.

 

Zasněné plochy naráží na ostří hrany, kdy si posluchač zavzpomíná na deathovou minulost. Těmto pocitům šikovně pomáhá produkce šitá na míru a právě tak i šikovný design. Obal i vnitřek bookletu nejen lahodí oku, ale příjemně dobarvuje náladu skladeb. Když se vrátím k produkci, ta je stejně jako výše zmíněná tvorba někdy konkrétní a jindy rozmáchlá.

 

fallujah

 

Na skladby lze nahlížet dvojím metrem. Udivuje složitostí a bravurní či variabilní technikou a přitom je vše jako na dlani. Šikovný songwritting přibližuje posluchači jinak těžko slyšitelná kouzla. Bez nějakého zádrhele se brzy orientujete a můžete rychle vychutnávat skvělé nápady a zajímavá aranžmá. Takže máme před sebou přístupný materiál, který mate pouze toho, kdo je schopen a ochoten vnímat takřka jazzové fussion, tech/deathovou robustnost či dynamickou proměnlivost. Pro ostatní je Xenotaph velice příjemným moderní metalem s krásnými melodiemi.

 

Co říct k náladě alba? Můžeme rozeznat melancholii i bojovnost. Já slyším i jistou veselost nebo radost. Ono je to jedno. Xenotaph nabízí křičící emoce i chladnou profesionalitu, vytříbené a bravurní muzikantství i metalovou energii. Dal jsem si se sepsáním recenze opravdu načas, díky čemuž vnímám nejen prvotní nadšení, ale hlavně rostoucí parádu.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky