Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Cesta k tlustému starému Donaldovi nebyla z nejjednodušších a promo CD zaslané vydavatelem celkem dlouho dobu leželo bez zájmu v polici. Za projektem Fat Old Donald stojí Jiří Maršálek, aktuální EP je podle všeho první nahrávkou a pokud budete shánět informace „co, kdy, kde a jak“, pravděpodobně toho moc neseženete. A rozhovory Jiří nedělá.

Nijak nepopírám skutečnost, že první poslech ve mě vyvolal dojem alternativy pro alternativu, hudby bez zřejmé nosné myšlenky, a tedy hudby, o které se dá dlouho přemýšlet a debatovat někde v kavárně, ale kterou lze jen těžko poslouchat. Korekci dojmů se zvyšujícím se počtem poslechů připouštím, v určité míře, a jsem tomu rád. „Tangerine Chicken Won't Fool Nobody“ je především prvním nástřelem možných cest a přístupů, autorská prvotina se vším všudy a je tedy celkem přirozené, že z nahrávky je cítit namísto vyzrálosti a jasného otisku spíš hledání sebe sama.

S trochou nadsázky by se dokonce dalo říct, že co skladba, to trochu jiný svět. Svět zahrnující především ambientně laděnou elektroniku, nikoliv bez ambicí stát se slušnou filmovou hudbou („Good Ol‘ Madcap“ a „First Light of the Fifth day“), ale i odlehčenou tvář rocku („Portske“), se kterou by si mohla poradit i otevřenější rádiová stanice, či písničkářství v podobě „To Much Talking in My Life“. Společným jmenovatelem je pak velmi silná, taková niterná atmosféra, která je umocňována jednak nikam nespěchajícím tempem skladeb, ale především aranžérskou hravostí a nápaditostí. Právě volba nástrojů, zvuků a efektů dokládá nemalou tvůrčí fantasii autora a jeho cit pro detail, který sice není samospasitelný, ale v kontextu prvotiny jde o slušný výsledek a není nutné šetřit hřejivými slovy.

Naopak problém, který s počtem poslechů zůstává neměnný, mám s kompoziční stránkou skladeb, které jakoby směřovaly odnikud nikam, zjevily se, byly, a pak zase zmizely. Jakoby šlo o fragmenty myšlenek a nápadů, pokusy o možný směr a možný výraz, kterými se mohou posluchači dle chuti prohrabovat, ale se kterými musí čas strávit především autor sám. Opět se ale vracím k úvodní poznámce o hledání sebe sama, kterou opět kladu na stůl, protože nejvíc rezonuje právě zde. V kavárně bychom možná hovořili o experimentálním, nezávislém přístupu a myšlenkové svobodě, osobně v tom vidím jistou tvůrčí naivitu a oťukávání vlastních možností, které svého naplnění dojdou až časem, bude-li snaha.

Nahlížet na „Tangerine Chicken Won't Fool Nobody“ touto optikou je ale o to příjemnější. Na první pokus to totiž není vůbec špatná nahrávka a jako odrazový můstek pro věci příští může posloužit více než dobře. Stay tuned!