Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Fates Warning - Perfect Symmetry

Fates WarningPerfect Symmetry

Michal Z27.9.2013
Zdroj: mp3
Posloucháno na: Sony CDP-315; Technics SA-EX140; Beyerdynamic DT770 PRO 250 Ohm
VERDIKT: Fates Warning kráčejí dál, "Perfect Symmetry" toho jest dokladem. Vlastní počátky pokořeny, nastává vzlet k universu. Zásadní počin prog metalu.

Rok se sešel s rokem a Fates Warning v rychlém sledu kují prog železo, aby jim náhodou nezačalo předčasně chladnout. Novátorský přístup nese plody a kapela znovu - jako na každém počinu - dělá krok kupředu a okolí zůstává stát opodál. Vlastní tvůrčí vývoj otevírá místnosti, kde se nacházejí další neotřelé skvosty. Načrtnutý rámec na "No Exit" je na dalším albu "Perfect Symmetry" dotažen do konce a drží pohromadě pevněji a sevřeněji. Progresivní výraz souboru je dotvořen a každý tón a nota dýchá ne zcela tradičním rukopisem. Jistý podíl na tom má výměna bubeníka Zimmermana, kterého nahrazuje Mark Zonder (ex Warlord). Zonderův rukopis je odlišný a dovoluje znít souboru komplikovaněji od doposud vytvořeného díla.

 

Kam že se posunuli naši budovatelští hrdinové? Vydali se dobít hrot pozornosti, na který se upínaly zraky metalově progresivních příznivců a zvedli hozenou rukavici s vyraženým logem „Operation: Mindcrime“. A odpověděli vlastním modifikovaným výrazivem. Rostoucí náročnost hudby a bohatost vyjadřovací mluvy s sebou nesou i první hosty na albu, kdy ve skvělé kompozici "At Fates Hands" vypomáhá Kevin Moore, tehdejší klávesák Dream Theater. Prvně jsou ke slyšení i vkusně zakomponované housle, jejichž struny smyčcem laská hostující Faith Fraeoli. Faith svými party osvěžuje i potemnělejší stopu "Chasing Time", kde houslové party pasují dokonale. Některé skladby se začínají natahovat na standardní délku charakteristickou pro delší progové songy. V případě alba "Perfect Symmetry" to znamená, že čím delší skladba, tím více jsem spokojenější.

 

Alder na svém druhém albu v řadách Fates Warning vyzrává mezi skutečně kvalitní pěvce s velkou variabilitou, která napomáhá kapele znít tak rozmanitě, jak jen jí to v tehdejší době dovolovala kompoziční odvaha. Kapela dotvořila svůj výraz do konečné formule. Komplikovaný materiál na "Perfect Symmetry" je vybroušený téměř k dokonalosti, ale ta jest skryta pod nános přirozenosti, kterou tvorba dýchá. Sic se jedná o náročný prog metal, deska se poslouchá jedním dechem. Daří se držet i pověstnou rozmanitost, kdy se střídají vzletné momenty v extázi s klasickou melancholií, nebo vyklidněné pasáže s technicky šperkovanými motivy. Vytříbená to sbírka písní, o tom není nejmenších pochyb. Při pozornějším poslechu narazíte na první fragmenty, které Matheos později plně rozvíjí v O.S.I.

 

Netradiční rytmika hrající si s naší představivostí, ruku v ruce s originálními kytarovými motivy, občas vyznívá až avantgardně a je patrný zápach industriálu. Skladbám dominuje novum a vyřčení prog metalových postupů, které do dnešních dnů méně nadaní papouškují stále dokola s vážnou tváří. Skladby kupodivu drží pohromadě a netříští se silou jednotlivých motivů. Přirozenost drží otěže spřežení, byť k uklouznutí do akademických hrátek není daleko. Ale ta hrana je jako balancování mezi manželkou a občasnou tajnou spolusouložnicí. Proměnlivost nálad a fantaskních motivů střídají silné, až hitové momenty, aby sklouzly tu k silovějšímu vrcholu, či tesknivé zasmušilosti. Bryskní a hbitá neotřelá kytarová práce mě uvádí do stavu vrcholné pozornosti, jelikož nechat si ujít jednotlivé klenoty by byla chyba srážející požitek. Co skladba, to povedený a odlišný rytmický základ. Co kus playlistu, to jiný středobod skladby. Skladatelský svěží přístup a hráčský um drobné nedokonalosti rolbuje do neviditelného černého ledu. Skladby si drží famózně vysoce nastavenou laťku a neshledávám žádnou jako nepodstatnou, natož zbytečnou. Silné album, nesymetrické.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Deliverance / 30.11.12 7:09

Dodneška nechápu co má tolikero lidí proti Axiomě... Nebyl bych daleko od pravdy, kdybych řekl, že Axioma je má snad nejposlouchanější deska vůbec... Plná božích nápadů (svého času u Enslaved novátorských), se skvělým zvukem, nepřístupná a zároveň tak lehká... I dnes bych jí napálil plných 100%. Naopak vychvalovaná Vertebrae je dost krkolomná a nezáživná, člověk aby se prodíral než najde výbornou pasáž... Ale jen můj dojem. K Riittiir zatím nechci psát unáhlená slova. Stoprocentní jako Axioma není, songy 5, 7 a 8 mě nudí, ale jinak rozestavěný styl posledních desek dotahují k dokonalosti. Třeba taková Roots of the Mountain je šperk. Larsenovy vokály jsou na celém albu parádní, naopak Grutle už to možná občas až přehání. Jelikož jsem vlastníkem originálek jak Axiomy, tak i Riitiir, tak jako výrazné negativum musím zmínit grafické zpracování desek. Hezký přední obrázek a čau nazdar. Obě desky jsem si koupil v digi verzích, takže ne v těch klasických, obvykle chudých jewel a čekal jsem od toho trochu víc, no. A dovolte mi dodat i to, že tahle recenze se opravdu nepovedla. Dlouho jsem nečetl takový žblept, recenzí bych to určitě nenazval.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky