Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Oproti Drudkh, kde vládne opačný případ, je novinka z tábora ukrajinských melancholických pohanů Khors daleko výživnější než předchozí „Wisdom of Centuries“. Tím ovšem nechci říct, že je novinka Drudkh stejně prázdná jako „Wisdom of Centuries“, ale jak malátný počin bylo „WoC“. Moje očekávání bylo, jak podle všeho vyznívá, více než veliké. Přece jen dřívější záseky prominentních kozáků stály za velký hřích a byla by škoda, kdyby se kapela ztratila v patosu a smutných gestech bez výraznějšího momentu. Je mi jasné, že Khors nevznikli pro vyřádění se v extrémech, ale jakožto touha vypsat se v melodicky rozjímavém pagan blacku, kde se dostanou ke slovu i slzy z prohraných válek, slzy nad padlými hrdiny, láska k rodné zemi. Podzemní černotu provozují v jiných seskupení jako Ulvegr, Kzohh nebo ex-Astrofaes. Přestože vidím Khors coby významný spolek nejen ukrajinského podzemí, překvapilo mě, kterak je vydávající label Candlelight Records tlačí coby významnou akvizici. Po minulém debaklu bych čekal více skromnosti.

Hned po prvním poslechu vím, že falešná skromnost musí stranou a že klukům se podařil výstavní kousek. Ukrajinsky zpívané (řvané) texty vyzívají k hrdosti a odporu. Nevím, nakolik jsou texty nekorektní, rozumím každému pátému slovu, které je podobné ruštině a anglické překlady mám jen k názvům písní. Nicméně z hudby a vokálů samotných cítím to, co názvy napovídají. Vzdorovité až zarputilé slzy jsou všudypřítomné. Kapela bývá očerňována k řazení se k NS ideologii. Což všichni zúčastněni odmítají a tak při tom zůstaňme. Pro mě je důležitá hudba. Každopádně v dnešní době je nazýváno nacionalismem každé mávnutí vlajkou a národní hrdost. To by se Božena Němcová divila.

Melodie jsou ještě chytlavější než dříve, avšak spodek je mnohem razantnější, stavba skladeb je poutavější a nápady mají dlouhou životnost. Rozzlobená bolest vládne celku. Rychlost skladeb se opět pohybuje ve středních a zadoomaných polohách a upřímně říkám, že zaplaťbohové, že mystično nehoní rychlostí blesku, ale ve zhmotnělých oblacích, houstnoucí, tmavnoucí a těžknoucí se převalují na horami jako příslib blížící se pohromy. Tolik vášnivé duše, co je ve skladbách Khors! Můžete mít pocit, že zmrznete návalem emocí, jindy celí hoříte.

Pod emotivním řevem můžete slyšet fantastická sóla, akustické vyhrávky, grandiózní rytmiku, která ukazuje, jak zajímavě se dá hrát i ve velice pomalém tempu. Nemusíte se bát, že se dali Khors na dráhu progrese, jamování. Jejich výraz zůstává stále stejný. Tedy více cítíte, než slyšíte. Pánové vkládají srdce do všech nástrojů, jejich písně nejsou určené detailistům, ale srdcařům. Myslím, že fanatiky rovněž neuspokojí pro meditační sílu, z celku prýštící. Na druhou stranu některým udělá radost zvuk, který není dynamický, není ani podzemně špinavý. Umí ztichnout, umí zarachotit, je metalově kovový a každému nástroji se dostalo prostoru, bez nadvlády zpěvu.

K poslechu je třeba opět více intuice a citu než technických předpokladů. Teď si uvědomuji, že moje recenze zatím promlouvala k těm, co už Khors znají a vědí, co mohou očekávat. Kdo neměl tu čest slyšet tvorbu těchto bohatýrů, vězte, že se jedná o valivý, melodický black metal hrající na silně melancholickou strunu. Khors umí pracovat s atmosférou, kterou nápaditě gradují. Pod souhrou sólových vyhrávek všech tří strunných nástrojů bují potlačené syntezátory a citlivě zvládnuté bicí. Nechci, aby vše nasvědčovalo tomu, že Khors produkují rozměklé kompozice. Album nabízí kontrasty mezi vzdorovitou bolestí a černou smrtí. Ubylo kláves, ovšem kytary si s touhle ztrátou hravě poradily a malují harmonické obrazce.

Khors se sice nepodařilo navázat na velesilná alba z kraje své existence, ovšem více než důstojně obhájili svůj post na metalové scéně, kdy není možné „Night Falls onto the Fronts of Ours“ nechat bez povšimnutí. Natolik je sbírka ukrajinské bolesti významná.