Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Fauna - Ochre & Ash

FaunaOchre & Ash

Monachos9.12.2025
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: pc / mobil
VERDIKT: Kmotři cascadian black metalu v životní formě vyprávějí mysteriózní příběh z temných hlubin lidské prehistorie plný zoufalství, vytržení i vzdoru. Rituál atavismu a zuřivosti, kde se snoubí black metal s ritual ambientem.

Po třinácti letech se probudili z hibernace blackmetaloví animisté Fauna, kteří jsou v rámci subžánru cascadian black metal něco jako Mayhem pro norský (evropský) black metal. Nebude od věci připomenout si alespoň ve zkratce historii tvz. cascadian black metalu, u jehož zrodu stály právě Fauna z Olympie (hlavní město státu Washington). Zrod žánru předznamenala kapela Threnos, která roku 2004 vydala demo By Blood and By Earth. Krátce poté se sice rozpadli, ale dva bývalí členové Threnos založili kapely Fauna a Echtra, jejichž debutová alba lze považovat za základní kameny cascadian BM. Co je pro Faunu a jejich následovníky typické, jsou dlouhé, rozvláčné a poměrně minimalistické skladby s ambientními a akustickými/folkovými prvky. Důležitá jména, která formovala tvář cascadian BM, jsou kromě Fauna především Ash Borer, Alda, Fell Voices či Velnias. A samozřejmě nesmíme opomenout „superstars“ cascadian BM Wolves in the Throne Room. Konec znalostního okénka okénka.


Co nám to tedy po tolika letech navařilo duo Fauna? Kdo slyšel jejich předchozí alba, nebude šokován, i když určitý vývoj v jejich tvorbě nastal. Celé album je koncipováno jako šamanistická cesta do podsvětí, proces rituální smrti, přechodu neznámými říšemi a znovuzrození do nové formy. Témata se točí kolem návratu k primitivní, archaické spiritualitě a k době lovců a sběračů, kde hranice mezi člověkem a zvířetem byla tenká. Název Ochre & Ash odkazuje na hlavní složky, které používali pravěcí lidé k malování v jeskyních – viz otisky rukou v Cueva de las Manos („Jeskyně rukou“), které jsou na obalu alba. Tip na trip: zmíněná jeskyně se nachází v Argentině, kde nejstarší ruce obtlačené na skále pocházejí z období kolem 7300 př. n. l.

 

Fauna


Přestože Ochre & Ash na první pohled vypadá jako běžné album se šesti skladbami, ve skutečnosti je koncipováno jako jeden celek, který je rozdělen na tři „písně“, které jsou přeloženy mezihrami. Album začíná ambientní věcí A Conjuring, která nás má naladit a připravit na to, co bude následovat. Je to začátek jeskynního rituálu – iniciace šamana – exkurze do doby, kdy čas nebyl časem. V doprovodu šepotu, křiku i nářku živých i mrtvých členů kmene a rituálního bubnování se šaman vydává na svou pouť do neznáma. Následuje Nature & Madness, kde nás z transu, který navodila předchozí skladba, probudí primitivní divoké bicí a konečně se ke slovu dostávají i elektrické kytary. Zní to jako animistické BM techno, do toho exaltovaný blackový zpěv připomínající výkřiky iniciovaného šamana. Skladba (ostatně ne jen tato) obsahuje také pomalejší pasáže, které bych žánrově zařadil jako blackened sludge. 


Třetí skladba Femoral Sun je démonickým intermezzem, psychedelickým rituálním ambientem, který navzdory absenci black metalu nepřináší klid či čas na rozjímání, ale spíše dramatickou disharmonii. Ve čtvrté skladbě se ocitáme v Labyrinths. Zádumčivý rozjezd v dark (neo)folkovém duchu, postupně se něco neuchopitelného a mysteriózního transformuje na něco hluboce existenciálního s hořkou pachutí zoufalství. Šaman bloudí v obludném kamenném labyrintu. Hudebně se jedná o hypnotické sludge bahno (místy slyším ozvěny Neurosis) s intenzivním blackovým vyvrcholením. Poslední ambientní skladbou je Mockery. Spolu se šamanem se ocitáme v podsvětí/v bezvědomí. Na hrobě šamana zavíjí a štěkají pekelné psi a hyeny, které duši šamana trhají na kusy. Skladba končí pohřebním pochodem, který tvoří zádumčivé vybrnkávání na kytaře na ambientním pozadí.


A je zde závěr alba i šamanské epopeje. Eternal Return je zhudebněním zmrtvýchvstání, ceremonie znovuzrození. Na štědré 23-minutové ploše skladby se pomalu ale neúprosně rozvíjejí (i opakují) sludge core motivy s náznaky temného post-rocku a celé to rámcuje black metalové kvílení. Nálady jsou dramaticky pompézní, ale také zběsilé a divoké. Skladbu přivádí do finále mystický sborový zpěv, který je oslavou nového začátku, který ovšem v sobě nese zárodek neodvratného rozkladu a zániku. Kontemplativní chorál se bez varování mění v ničivý blackmetalový vulkán. V krvi a bolesti se rodí nový život. Podstata světa je stejná, mění se jen formy. A kolo všehomíru se neustále otáčí ve spirále času...

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky