Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Následující recenzí (a snad i několika dalšími) zamířím do oblasti hutných kytarových poloh, melodicky houpavých pasáží, silně abrazivního zpěvu a zvláštně atmosférické hudby, která se řadí do dnes módní škatulky post rocku či post hardcoru. Úvodním albem tohoto miniseriálu budiž novinka od FDK, která už sice tak nová není, přesto před pár dny došlý digipak voní novotou a zatím jej nehyzdí žádný otisk mastného palce. Nebudu dlouho chodit kolem horké kaše a na vysvětlenou uvedu, jak se celá anabáze udála - opravdu se do značné míry podobá cestě dobrého vojáka Švejka do Českých Budějovic.

Oficiální termín vydání druhé studiové nahrávky FDK byl stanoven na 1. září loňského roku, ale po značných peripetiích s výrobou již zmíněného digipaku se album fyzicky narodilo až 20. ledna roku letošního. Kdo si desku předobjednal - tak jako já - načekal se víc než dost. Udála se prostě jedna z epizod, kterou si label kapely za rámeček rozhodně dát nemůže, ale na druhou stranu cítím povinnost uvést na tomto místě tu skutečnost, že společně s opožděným albem a malým bonusem navíc přišel i omluvný list, což mi na české poměry přijde jako krok vpravdě futuristický. Rád věřím ujištění ve zmíněném listu, že „takové věci se dějí jednou za deset let“ a jen tak mimo podotýkám, že tento slib si budu pamatovat.

Dřív než se zmíním o hudbě samotné, jdeme se kouknout na ten kámen úrazu a příčinu všeho zdržení – totiž na digipak. Inspirace vývojem ekonomické situace zemí blízkého jihozápadu byla toho pravděpodobně příčinou, že oproti minulé nahrávce je tentokrát koutouček chráněn proti úrazu digipakem pouze čtyřpanelovým, což je odborný výraz pro lidové označení „jedenkrát ohnutý karton“ hehe. Přiznám se otevřeně, že úsporná opatření vlády týkající se školství, zdravotnictví a jiných veřejně prospěšných odvětví se mi nelíbí. A rovněž se přiznám, že skromný obal CD mi asociuje obdobné pocity. Tlak na snížení nákladů je jistě vysoký, ale osobně bych si klidně připlatil nějakou tu korunu za balení jakostnější, které by se k obsahu tak dobré kvality jistě hodilo; tohle je prostě marasmus nejhoršího stupně. Tečka.  Samotné grafické ztvárnění je ovšem na velmi dobré úrovni, práce je odvedena dosti citlivě, se smyslem pro dobrý vkus a míru věcí. Vrcholem designérského počínání je pak stříbrný disk, z vrchní strany ovšem zelený se zlatým dekorováním. Vskutku pěkné… S velikostí čárového kódu (i když menšího oproti minulému) a log labelů (tady se zase přitlačilo) si tentokrát tlak zvyšovat nebudu, zadní strana je opětovně průser leštící ega českých vydavatelů. Absence textů se stává již folklorem, z čehož tedy vyplývá, že o nich vám nic neřeknu...

A konečně se dostávám k hudbě samotné, která vše doteď napsané snadno zastíní, přebije, odsune do pozadí zájmu a veškerou vaši pozornost si vynutí výhradně pro sebe. Tady se kvalitním přístupem naopak nešetřilo a výsledek je výbornou kombinací melodické chytlavosti, zdravě agresivnějších poloh a hudební euforie. Už úvodní No Love To Scorch s postupným nástupem kytar, velmi decentním a lehce zasněným samplováním a výraznou baskytarou přesvědčí každého, že má co do činění s vyspělou kapelou, která dokáže vytvořit kompozičně zajímavou píseň, bohatou na melodické pasáže, nepostrádající silné momenty gradace a samozřejmě podpořenou dnešním zvukem (Biotech Studio) – doplňte si přívlastky dle vašeho uznání. Oproti Borderline má hudba spíše rockovější nádech, působí uhlazenějším a klidnějším dojmem, i když Babbův zpěv-řev mnohdy dokáže řádně usadit. Na Earthlinked je zpěvů obecně méně a dokonce tu vyrostly i zcela instrumentální písně, které mi dávají vzpomenout na mé oblíbence Long Distance Calling a které si užívám zcela naplno (ať už se jedná o třetí Transocean nebo sedmou Katla). Vynikající záležitostí je rovněž čtvrtá The First Dream, druhá nejdelší skladba na desce, která i navzdory průserovému čistému zpěvu na konci, působí značně propracovaným a vyšperkovaným dojmem. Ale především pak poslední, osmá a titulní Earthlinked je pravou finální jízdou … velmi důstojné vyplutí z alba. Ani nevím, co dodat dál, takhle bych mohl pokračovat a vyjmenovávat jednu píseň za druhou. Kvalita je sice různá, ale i ta nejslabší skladba si ji drží set sakra vysoko. Plnohodnotná deska, plnohodnotných 47 minut, plnohodnotný zážitek. Víc českých kapel by mělo zavést toto pravidlo, jak by tady bylo krásně!