Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Ferriterium - Calvaire

FerriteriumCalvaire

Bhut20.3.2021
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Takové nevinné přisunutí jedné z mnoha nových blackových nahrávek. Ovšem navzdory své vlastní obyčejnosti jde o řemeslně propracované dílo, které za tu pozornost jednoduše stojí.

Francie a black metal je spojení, které samo o sobě už dává tušit směr výsledku. Ferriterium však tyto předpoklady splňuje jen z části. Píšu v jednotném čísle, protože kapela/projekt Ferriterium skrývá pouze jednoho člena, kterým je nějaký Raido (nikoliv Radio). Pravda, pozval si pár hostů, ale obecně jde o jednočlenné těleso. To zosnoval v roce 2010, od kterého data se pod tímto logem vymalovalo jedno demo a celkem už tři řadové desky. Ta poslední je letošní a nese jméno Calvaire (po našem kalvárie).

 

O zajímavou obálku se postarala dívčina jménem Sophie Turbé, která však vystupuje pod uměleckým jménem Sözo Tozö (žerty kolem hraběte Teleke z Tölökö nechme prosím stranou). Jejím šikovným uměním otiskujícím se skrze štětec na plátno vzniklo již několik pozoruhodných děl, které mohou v blackmetalovém světě náležitě rezonovat. Tak trochu mi to připomíná práce Vama Marga, ale čistě jen na teoretické úrovni a také z důvodu popíchnutí k nějaké diskuzi a hloubání. Nějaké další obrázky si můžete prohlédnout třeba tady.

 

Čtveřice skladeb sama o sobě dává tušit, že půjde o rozmáchlejší kompozice a je tomu skutečně tak. Okolo deseti minut se motající stopáž však dokáže rozprostřít adekvátní náladu a udržet tlukot srdce ve správné frekvenci. Tenhle black metal totiž není vyloženě hlubinným bádáním v neprozkoumaných končinách vesmíru, ani se nezabývá výrazněji okultní stránkou vlastní podstaty. Naopak, tahle paráda je docela melodická a když říkám melodická, tak nemyslím hned bujaré veselosti vhodné k vyhození si kopýtka. Sice věřím, že nějaké to strkání a ladné hlazení lokty by v případném koncertě mohlo proběhnout, ale v konečném důsledku je to jen barevnější hra na kytaru. A to je stěžejní věc celé desky – kytara. Ta to tady táhne a já si užívám ty svižné výpady a neúnavné prsty, které se nenechavě mazlí se strunami. Mohl bych trochu podsunout Misthyrming.

 

 

Z obecné roviny vzato tohle není nijak převratná nahrávka. Nemá konkrétní výrazný prvek, který by se uchytil v paměti po jejím dohrání. Je to čistokrevná plejáda black metalu toho nejklasičtějšího zrna. Melodické linky, dusivý lomoz bicích a neúnavné tempo – to jsou hlavní atributy desky. Nic víc, nic míň. Může (a určitě to tak i je) se zdát, že deska je vlastně naprosto obyčejná, snad i nezajímavá a tím pádem nepozoruhodná. Takovému zdání rozumím a pochopím jej, když ho někdo přijme za své. Ovšem bylo by mi vcelku líto neocenit veskrze zanícený pohled na dané umění a jeho přednes vyvedený v nádherných konturách by rovněž neměl zůstat bez patřičného potlesku. Třebaže jde o syrovou podstatu, třebaže všechny ty noty už zahrálo tisíce lidí, pořád jde o silnou energii, která se z téhle nahrávky skvěle valí a řádně nabíjí. Ta atmosféra je jednoduše všeříkající.

 

A to je prosím všechno. Holý fakt – holý black. A to nemyslím nijak urážlivě. Tahle podoba mi stále voní jako… (v dnešní připosrané době mi nenapadá žádné vhodné necudné přirovnání) …připravená pro mlsný jazyk. Prostě všechno sedí, jak má a není potřeba si lámat hlavu nad tím, kdo je viníkem. Sednout, pustit, užívat, prostoupit a pak snad i odejít.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 1.7.20 8:31

Tak tady nesouhlasím, ačkoli bych tak po 5 štacích s deskou došel k podobnému verdiktu. Tohle chce trochu jiný přístup, vysrat se na to, že to byla metalová kapela a brát ji jinak. Mě je docela jedno, že přestali být metaloví, což je první krok k lepšímu uchopení desky. Samosebou je každého věc jak to pobere, úplně bych to ale nesmetl ze stolu. Ty skladby nejsou vůbec špatný, kluci teď hrají svou podobu Katatonie a dejme tomu staré školy gotického rocku. A v těch skladbách je všechno to koření, co tam bývalo. Kapele upřímně držím palec, protože se na ni docela valí kritika, bohužel většinou mířená právě na to, že "už neznějí metalově". Anathema se kdysi také rozhodla znít jinak a vydala Eternity. Mylím si, že Vincent v té době podával ještě o fous horší pěvecký výkon než zpěvák SOTM a postupně se vyzpíval fakt parádně. Nechal bych tuhle desku uzrát, odhodil předsudky a srovnal si to pořádně se vzory, od kterých se pánové snaží učit. Zatím tak 65%

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Lomikar / 22.3.21 14:50odpovědět

Zatím nejlepší riffy, co jsem tenhle rok slyšel. Struktura songů je sice prakticky pořád stejná a pro někoho ty nekonečný sypanice můžou bejt prostě ubíjející, ale prostě když je kumšt, tak kdo jsem já, abych si stěžoval?

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky