Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Je tomu již dlouhých pět let, kdy na sebe talentovaný hudebník a skladatel Martin „Spacosh“ Peřina upozornil skvělým debutem Immersion into the Unknown svého one-man projektu Between the Planets, který byl původně zamýšlen jako čistě studiový. Několik měsíců po vydání prvotiny ale došlo k rozpadu další pozoruhodné kapely Mindwork, čehož Martin využil a dvě třetiny tohoto seskupení - baskytaristu Adama Palmu a bubeníka Filipa Kittnara - přetáhl na svoji stranu. Společně pak nahráli druhý a aktuální počin Of Inner Sight.

Na něm opět nalezneme vydatnou porci převážně instrumentálního materiálu, který osobitě osciluje na pomezí metalu, progresivního rocku, mathcoru, elektronické hudby či ambientu s výrazným psychedelickým odérem a citem pro pohlcující potemnělou atmosféru. O nahrávání a produkci se znovu excelentně postaral samotný Peřina za asistence Ecsona Waldese, který si vzal na starost mix a mastering. Novince určitě velmi prospěl i zvuk živých bicích. Ten oproti debutu s naprogramovanou rytmikou působí hřejivěji, úderněji a možná i o něco méně komplikovaně, což ale není nijak na škodu. Filip Kittnar rozhodně dokazuje, že patří k nejlepším bubeníkům celé české (nejen) tvrdé scény a jeho přínos je opravdu výrazný.

Album se (stejně jako debut) zpočátku tváří spíše chladně a odtažitě a vyžaduje pozorného a vnímavého posluchače. Ten je nicméně při opakovaném seznamování odměňován skladatelsky rafinovanou, instrumentálně vytříbenou a nesmírně rozmanitou a mnohavrstevnou hudební koláží, která se jen tak neomrzí a naopak vybízí k objevování zajímavých detailů a „vychytávek“, jež na první dobrou zkrátka nelze pobrat. Velice zdařile působí i tajuplně působící ambientní pasáže, jimiž je celá deska protkána a zdůrazňují její potemněle melancholický charakter.

K tomu nemalou měrou přispívá i trojice velice zajímavých hostů, jejichž vklad celkový zvuk nahrávky významně zpestřil. Opět se setkáme s Martinovým spoluhráčem z ambientního projektu Sousedi – violoncellistou Karlem Žďárským, svým křehkým a éterickým pěveckým projevem umocní atmosféru úžasná Barbora Mochowa a vskutku významným hostem světového formátu je norský saxofonista Jørgen Munkeby (Shining, ex-Jaga Jazzist), jehož typický hráčský styl znalci okamžitě identifikují. Je možná škoda, že všichni tři jmenovaní dostali prostor pouze ve dvou skladbách, neboť si dokážu docela dobře představit jejich ještě výraznější zapojení. Přínos všech je totiž velmi obohacující, poměrně unikátní a celku nesmírně prospívá.

Between the Planets zatím působí dojmem tak trochu utajeného klenotu tuzemské tvrdé scény, který by ovšem především zmlsanější a náročnější hudební fanoušci neměli minout. Skladatelská rafinovanost ruku v ruce s perfekcionistickými instrumentálními výkony, pohlcující atmosférou a příkladně profesionální produkcí totiž tvoří neodolatelnou kombinaci. A novinka je v tomto směru ještě o notný kus dál než první album, které nastavilo laťku opravdu vysoko.