Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Filter - The Sun Comes Out Tonight

FilterThe Sun Comes Out Tonight

Jirka D.18.7.2013
Zdroj: FLAC
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Filter standard reinkarnačního období - historie zůstává silná, přítomnost zachovává průměrně zdatné pozice. Jednoduchá muzika pro jednoduchý poslech.

V souvislosti s aktuálním albem Richard Patrick přiznává, že jde víc o jeho vlastní projekt než o regulérní kapelu, i když oproti původnímu plánu se ve studiu ukázala celá aktuální sestava. Filter vznikl v roce 1993, když Patrick během nahrávání „The downward spiral“ opustil koncertní sestavu Nine Inch Nails a společně s Brianem Liesegangem debutovali o dva roky později poměrně úspěšnou nahrávkou „Short bus“.

 

Právě k „Short bus“ by se nynější album mělo blížit svým tvrdším zvukem, alespoň tak se tvrdí v Patrickově prohlášení, uveřejněnému na webu Loudwire.com. Podobných prohlášení, jednou se obracejících do úspěšné minulosti, podruhé hledících vstříc progresivní budoucnosti, není evidentně nikdy dost a s ohledem na poslední dvě, nikterak úchvatné desky Filter se těmto slovům divit nelze. Jenže stačí pár poslechů a je víc než jasné, že s návratem ke kvalitám minulosti to není tak vážné a že paralela s předchozím albem „The trouble with angels“ není jen ve stejné zadnici na producentské židli.

 

Na novince se Filter prezentují svým standardem, rockovou muzikou s nemalým množstvím elektronického nádechu, s níž nijak zásadně nevyčnívají z davu jiných, jim podobných souborů, kterých si můžeme vážit pro jejich obstojné kvality, ale které budou v učebnicích rocku vyjmenovány až ve stručném přehledu na konci kapitoly. Možná. A pak je možné sypat z rukávu všechny atributy, které k takové kapele / desce patří. Produkce je jasná – zvuk je vyčištěný, na vytaženém hlasu malé echo, aby lehce lezl do hlavy, konstrukce skladeb zcela jednoduchá s důrazem na výrazný refrén, který je nejlépe vícekrát zopakovat, aby zanechal otisk. K jednoduché kompoziční práci se pojí i jednoduchá rytmika; netřeba vymýšlet složitosti, tohle je muzika k běžné spotřebě. Přidejme i seskládání samotného alba, na němž se vždy po několika rychlejších skladbách objeví jedna pomalejší, a na závěr pak úplný cajdák „It’s my time“. Že už jste nějakou takovou desku někdy slyšeli? No jasně, je jich hodně.

 

Doposud napsané možná působí lehce ironizujícím dojmem, ale ono skutečně není moc co vymýšlet a předchozí text je proto třeba brát právě tak. Pak se samozřejmě nabízí otázka, proč se touto deskou vůbec zabývat? Jednak produkce Filter je poznatelná, což v záplavě dnešní doby je fajn bod navíc. V aranžérské práci lze dohledat řadu zajímavých nápadů (až na sborové á á á pasáže) a především střízlivou míru, protože elektronicky znějící rockové kapely mají občas touhu elektroniku nadužívat. Filter v tomto ohledu funguje. A pak i umění napsat obyčejnou a šlapavou písničku není dar pro každého. A deska „The sun comes out tonight“ šlape celkem slušně, to jí neupírám ani náhodou. Jasně, Amerika se neobjevuje a progrese nulová, ale jako jednoduchá poslechovka - proč ne?!

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Michal Z / 1.11.12 12:15

Příjemná návštěva se mi vloudila do sluchátek se slovenskými Lunatic Gods a jejich Vlnobytím. Příjemná do té doby, dokud se folklór krásně snoubí se smrtonosným kovem. Drsnost žití a bída lidí nejde zaznamenat vhodnějšími prostředky. Stejně tak radostí nabité okamžiky a dny, kdy byste políbili každý kamínek u cesty. Dokud jsou skladby strukturovanější, jásám. Při klasických deathových sypanicích objevuji, jako recenzent, vybělenou kost. Neskrývám, při folklórním křepčení propadám optimistickému nadšení. Další pákou je možné ztotožnění se s hřejivě známým jazykem a přenesením lopoty a utrpení i na naše zkoušené předky. Srdce se chvěje vzrušením z nakukování skrze dimenze na možné vysněné scénáře minulosti. Ad sound. Nedávno, při naší Echoes nákupní slevové horečce na SoM, jsem si uvědomil jednu věc. Za současné zvukové tří až šesti decibelové placatice nehodlám ukrajovat rodině od huby. Hranice, kdy jsem ochoten za takový zvukový zmetek vytáhnout šrajtofli, je 2 až 3 eura za kus. Cena za materiál a výrobu. Dávám tedy jasný vzkaz kapelám, že takto ne! Uvědomte si, že v reálném životě jsou na člověka tlaky, musí odvádět stále více práce, větší kvalitu, za méně peněz a času. Hudební "průmysl" páchá sebevraždu. Kapely, co jdou cestou vlastního financování, by neměly dělat stejnou chybu. Je čas začít vydávat kvalitní záznamy, které nezdecimují posluchače abnormální intenzitou.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Jirka D. / 21.7.13 19:38odpovědět

Starší desky jsou fajn, i když vlastně poslouchám jen "Short bus" a "Title of record". Už na "The Amalgamut" jsem nabyl dojmu, že se kapela / Patrick začíná motat v nějakém kruhu ... nic moc zajímavého z něj od té doby nevypadlo.

Ruadek / 21.7.13 11:36odpovědět

Dal jsem tu desku jenom jednou. Souhlasím se vším, na meto bylo ale natolik málo, ze jsem desku odložil velmi rychle. Baví me jejich starši produkce, se kterou si vystacim.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky