Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Hudba na třetí desce česko-norského kvarteta s brněnskými kořeny, působícího v Německu, je jako cesta na dno moře, kam ani sny nedosáhnou. Je to procházka jiným světem, tu skličujícím a tajemným, onde jakoby přeci jen ještě bylo proč doufat a záblesky naděje pableskují skrze jinak veskrze odtažitou náladu. Kingdom Come (2017) je deska přímo nabitá pocity, že by se o ní dalo dlouze řečnit a současně není o čem, všechno je totiž jasné. A to, prosím pěkně, je pro mě elektronická hudba (až na výjimky) cosi jako velké pole neorané.

V podstatě je Kingdom Come vlastně debut, protože desce předcházejí pouze dvě krátce hrající EP a sice Gliese (2010) a Ink Bitten (2012). Formálně první, ale ve skutečnosti již třetí setkání s Fiordmoss, pokud tedy přistoupíme na fakt, že desku neurčuje pouze počet minut. Nečesky znějící kapela svůj temný pop opírá o konfrontaci s vlastními prožitky absolutní samoty zažité v náruči přírody, ale i intenzivní výměny energie ve velkých městech. Koho elektronická hudba provokuje a za hodnotící standard má pouze tradiční akustické nástroje a jejich elektrifikované verze, asi už nemusí číst dál. Proč ale zastírat jednoduchou skutečnost, že dusnému ovzduší skladeb právě tato instrumentace sedí?

K samotnému hudebnímu obsahu se dá říct velmi málo negativního, pokud vůbec, tak jsou to argumenty spíše estetického než faktického rázu. Vše je precizně seštelováno do kompaktního celku, který bezvadně funguje napříč celým spektrem subžánrů elektronické a indie-rockové hudby (např. šestka Thief). Z úvodní skladby Eight Bones ovlivněné obrazy spojené s praktikováním víry čiší rituální nádech. Základ podmanivé Motherland evokuje klasiky žánru Massive Attack. Gaslight hraje na minimalistickou notu a z nejsilnější devízy, zpěvu, těží pomocí vkusných drone aranží maximum. Klastr abstraktních pazvuků s rytmickou sekcí a fantastickým zpěvem bez příkras jsou v dobře vyváženém poměru. Nejdelší kus Saccades ve své uhrančivosti definitivně potvrzuje, že zdroj téhle hudby se nachází o dvě časová pásma jinde.

V širším kontextu se dá polemizovat nad tím, jaká je to škoda, že deska nespatřila světlo světa o pár let dřív a nechala si tak ujet přímou linku k úspěchu světového formátu, což je větší téma pro kapelu samotnou než pro posluchače, který tento kontext asi nepotřebuje úplně promýšlet. Mě osobně deska zastihla v pravý čas na to, abych ji bez zásadních výhrad přijal. Pilotní song Madstone opatřený vizuálně naléhavým videoklipem ťal do živého a rychle mě přemohl svým "čerstvým" zvukem. Klinč, ze kterého je těžké se vymanit, nasadilo Kingdom Come hlavně svou chladnou a promyšlenou atmosférou, kde má každý prvek své pevné místo. Kapela sdílí své vnitřní stavy prostřednictvím silných motivů s důrazem na temnější nálady a posluchač, který umí ocenit mix hudebního minimalismu a osobitého hlasu, bude s Fiordmoss v dobré společnosti.